Parlamentní vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny - pravomoci


Komise je orgán Poslanecké sněmovny, jehož existence je předvídána jednacím řádem PS (zákon č. 90/1995 Sb.). 

Vyšetřovací komise jako zvláštní typ komise je složená výhradně z poslanců a může být zřízená na žádost 1/5 poslanců. Jak u obecné, tak vyšetřovací komise platí, že členem nemůže být člen vlády. Při zřízení komise se stanoví předmět její činnosti a lhůta, v níž se předloží závěry vyšetřování.



Oprávnění komise:

  • opatřovat podklady, vyžadovat vysvětlení
  • vyslýchat svědky
  • přibrat znalce, odborné pracovníky – např. vyšetřovatele
https://sites.google.com/site/prazskeforum/projekty/openkarta/komise-pravomoci/IMAG1004.jpg?attredirects=0

Zasedání vyšetřovací komise k Opencard.


Jednání je zpravidla veřejné. Strategie se můžou projednávat neveřejně, aby se pachateli ztížila možnost přípravy.


Jednací řád vyšetřovací komise je přílohou č. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Ten stanoví podmínky pro svolávání schůze, hlasování atd. I když je jednání neveřejné, musí se o něm zveřejňovat informace (ale jsou z toho výjimky).


Kdo je předvolán jako svědek, musí přijít, jinak bude předveden policií. O výslechu svědka, o jeho právu odepřít výpověď, o svědečném (náhrada nákladů) je stanoveno v zásadě to samé co v trestním řádu. Nejsou tam ale pořádkové pokuty. Také se tam vůbec nehovoří o obviněném. 


Každý, kdo tam je předvolán, je svědek nebo znalec. 

Jak je to s křivou výpovědí? 
Z § 16 jednacího řádu vyplývá, že svědka musí o křivé výpovědi poučit - a pak se to řeší standardně podle trestního zákoníku, je to trestný čin, jeho spáchání musí být samozřejmě prokázáno nade vší pochybnost a hrozí za něj trest.


Nikdo není obviněn, neboť zde není ta výkonná moc. Žádný státní zástupce. Není tu ani soudce. To je ten rozdíl proti klasickému trestnímu řízení. 


Vyšetřovací komise nemůže nahradit všechny fáze trestního řízení, ale jen určité výseče. Jedná se o určitou zjišťovací činnost, dokazování. Neuplatňují se ale sankce a autorita vůči zúčastněným. 


Další rozdíl je ve výsledku činnosti. Není zde žádné zahájení stíhání, odsouzení – to vše může udělat pouze policie, státní zástupce a soud. Vyšetřovací komise jen zjišťuje okolnosti a když má podezření na spáchání trestného činu, tak se obrátí na policii. Oproti běžnému občanovi má ale v té fázi před tím, než se obrátí na orgány činné v trestním řízení, různá oprávnění viz výše.



Kristýna Opletalová


---

Úryvky z textu Robert Zbírala: Vyšetřovací komise jako nástroj parlamentní kontroly veřejné správy

"Řízení před komisí i její pravomoci jsou podobné jako u orgánů činných v trestním řízení, vyšetřovací komise přesto orgánem činným v trestním řízení není a nemůže se ani dovolávat součinnosti těchto orgánů při svém vyšetřování.

/.../

Ukončení činnosti vyšetřovací komise je vymezeno v legislativě jen obecně, komise má předložit svá zjištění s návrhem Sněmovně, o kterém se rozhoduje usnesením (§ 48 odst. 2 JŘ). V praxi je vyšetřování zakončeno vydáním závěrečné zprávy, která shrnuje průběh činnosti komise a její poznatky. Komise zároveň navrhuje podobu usnesení, které obvykle obsahuje větu ve smyslu, že Sněmovna bere zprávu na vědomí a že k určitému datu komise ukončuje činnost.

Zároveň jsou součástí usnesení často hodnocení odpovědnosti veřejných subjektů (kdo co porušil, nespolupracoval atd.) a návrhy, jak se do budoucna kritizovaným skutečnostem vyhnout. Může se jednat o žádosti ke změně praxe vlády či jiných orgánů, ale také komplexní požadavky na novelizaci právních předpisů. Zpráva komise a návrh usnesení jsou diskutovány jako bod na zasedání Sněmovny, je vedena obecná rozprava, která pokračuje v rozpravě podrobné, během ní jsou poslanci z pléna oprávněni podat k návrhům komise vlastní pozměňovací návrhy. O jednotlivých návrzích komise a poslanců se následně hlasuje.

Obsah závěrečného usnesení je do značné míry symbolický, ani s podporou Sněmovny totiž není pro ostatní subjekty (vláda, orgány veřejné správy) závazné. Stejně tak výsledky vyšetřování nemají žádnou relevanci pro orgány činné v trestním řízení. §48 odst. 9 JŘ pouze uvádí, že „Nasvědčují-li skutečnosti zjištěné vyšetřovací komisí, že byl spáchán trestný čin, může vyšetřovací komise oznámit takovou skutečnost orgánům činným v trestním řízení.“ Z textu je zřejmé, že podání podnětu je pouze fakultativní a využití ustanovení ani neznamená, že by policie či státní zastupitelství musely reflektovat podezření vyšetřovací komise."