Mediální obrat: sídliště jsou in

Mediální image panelových sídlišť bylo dlouhou dobu spíše negativní. V poslední době dochází ke zjevnému obratu. Naposledy se v MF Dnes objevil článek „Lidé opět milují paneláky, prodávají se lépe“. Jak to tedy s tou oblibou a prodejností panelákových bytů je? A jaký vývoj panelových sídlišť lze očekávat do budoucna? Odpovědi na tyto otázky hledá člen Pražského fóra, koordinátor Pražského urbanistického kroužku a řešitel projektu paneláci.cz, urbánní antropolog Martin Veselý.

 

Kam sídliště směřují


Panelové sídliště: dobré nebo špatné bydliště?

Na tuto otázku nelze odpovědět obecně. Sídliště v České republice lze dnes ze socioekonomického hlediska rozdělit do tří skupin:

1) sídliště s dobrými vyhlídkami do budoucna díky trvající pestré sociální skladbě obyvatel a dostatku investic do zlepšování fyzického prostředí sídliště. Pražská sídliště v současnosti - navzdory individuálním rozdílům v oblíbenosti – všechna spadají do této kategorie. Lze nicméně předpokládat, že rozdíly mezi nimi se budou zvětšovat. Hůře na tom pravděpodobně budou velké sídlištní celky ve větší vzdálenosti od centra města a s horší dostupností MHD. Především ale nesmíme spokojeně sedět se založenýma rukama a doufat, že tomu takto příznivě budou pražská sídliště hodnocena za dalších deset, dvacet nebo třicet let.

2) sídliště, která stojí na rozcestí mezi regenerací a úpadkem. Nejsou lokalitami, kde se koncentrují sociálně slabí a ze strany obcí i obyvatel je snaha kontinuálně investovat do jejich údržby a rozvoje. Čelí však větší měrou negativním trendům demografickým (stárnutí populace, odchod mladých vzdělaných lidí za prací) anebo ekonomickým (například pokles životní úrovně řady obyvatel v důsledku stagnace hornictví a těžkého průmyslu po roce 1989). Kam budou směřovat, závisí do značné míry právě na tom, jak se dokážou vypořádat s těmito změnami (příkladem mohou být třeba kladenské Kročehlavy)

3) sídliště s vysokou koncentrací sociálně slabých obyvatel a malou nadějí na zásadní zlepšení (tzv. vyloučené lokality, například v některých severočeských městech)

 

A jak to bude dál?

Je velmi obtížné předjímat budoucí vývoj panelových sídlišť. Střednědobé prognózy a skutečnost se mnohdy značně liší. Zejména je nutné pečlivě rozlišovat mezi sídlišti a vyhýbat se neuvážlivým generalizacím.  S ohledem na masovost panelová výstavby a převažující vlastnickou strukturu (SVJ, bytová družstva) lze předpokládat, že sídliště budou představovat rozšířený typ bytové výstavby ještě po několik dalších desetiletí. Roztříštěná vlastnická struktura znesnadňuje či zcela znemožňuje radikálnější urbanistické a architektonické zásahy, ke kterým došlo například na sídlištích v bývalé NDR. Logicky platí, že ruku v ruce se zhoršující se pověstí sídliště dochází k úbytku investic a zhoršování úrovně občanské vybavenosti, údržby domů a veřejných prostor a v důsledku toho k emigraci relativně movitějších nespokojených obyvatel a imigraci obyvatel sociálně slabších – tj. ke zhoršování sociodemografické struktury populace. Platí to i naopak, ovšem ne tak snadno a přímočaře (špatnou pověst je snazší získat než pověst dobrou a je těžší se jí zbavit).

 

Jak fyzickému a sociálnímu úpadku sídlišť předcházet?

Účinně bránit riziku ghettoizace (u sídlišť druhého a v delším horizontu možná i prvního typu) lze jedině dlouhodobou koncepční politikou revitalizace sídlišť. Několik výzkumů z konce devadesátých let zaměřených na sociálně zanedbané lokality v britských městech ukázalo, že investice do projektů na regeneraci fyzického prostředí, podporu zaměstnanosti a posilování lokálních sociálních kapacit nemusí mít i přes veškeré úsilí samospráv a zapojených odborníků očekávaný efekt, jestliže se realizátorům nepodaří přesvědčit tvůrce vnitřního a vnějšího image čtvrti, že jde o podstatné, nikoliv pouze kosmetické zlepšení. Zejména pro vnější image čtvrti formulovaný obyvateli okolních čtvrtí a médii mají změny fyzického prostředí podružný význam ve srovnání se socioekonomickými faktory. Jinými slovy úspěšná revitalizace sídlišť jako prevence jejich socioekonomické degradace se neobejde bez aktivního zapojení místních obyvatel a rovněž bez úsilí samospráv a lokálních občanských organizací o zlepšování vnějšího image čtvrti. Tedy bez faktorů, které jsou dosud v České republice podceňovány.