Kinského zahrada a Petřín: procházka Smíchovem

Kinského zahrada je jedním z těch míst, kde Praha umí být v létě velkorysá. Rozlehlý anglický park na jihovýchodním svahu Petřína začíná pár kroků od rušného Smíchova, a přesto v něm během chvíle zapomenete, že jste ve městě. V redakci ji máme rádi právě pro tenhle kontrast: dole tramvaje a obchodní domy u Anděla, nahoře staleté stromy, jezírka a výhledy na střechy Malé Strany. V tomto průvodci jsme poskládali trasu, která spojuje Kinského zahradu, vrchol Petřína a návrat přes smíchovské ulice — ideální program na půlden, kdy chcete chodit pěšky, ale nechcete z Prahy odjíždět.

Kinského zahrada: anglický park na svahu Petřína

Zahrada Kinských vznikla ve dvacátých a třicátých letech 19. století jako soukromý krajinářský park šlechtického rodu Kinských a dodnes si drží charakter anglického parku: žádné stříhané ornamenty, ale volně komponovaná zeleň, louky, staré stromy a cesty, které se vinou po svahu. Hlavní vstup najdete z náměstí Kinských, kousek od tramvajové zastávky Švandovo divadlo. Odtud park stoupá vzhůru k Hladové zdi, která jej odděluje od petřínských sadů. Podrobnou historii shrnuje heslo o Zahradě Kinských na Wikipedii.

V létě je zahrada příjemná hlavně dopoledne a podvečer. Svah je orientovaný na jihovýchod, takže ranní slunce prosvětluje louky u dolního vstupu, zatímco horní partie u Hladové zdi zůstávají díky vzrostlým stromům stinné i během poledne. Na rozdíl od hlavních petřínských cest tu potkáte spíš místní: běžce, pejskaře, rodiny s dětmi u hřiště.

Veřejnosti zahrada slouží od začátku 20. století, kdy ji od Kinských odkoupilo město. Z původní podoby se dochovala síť cest, hospodářské budovy i velkorysá kompozice průhledů — právě ty jsou důvodem, proč se odsud i po dvou stech letech tak dobře dívá na Prahu.

Letohrádek Kinských a Musaion

Dominantou dolní části parku je empírový letohrádek Kinských. Dnes v něm sídlí Musaion, národopisná expozice Národního muzea věnovaná lidové kultuře Čech, Moravy a Slezska — kroje, řemesla, zvyky i sezónní výstavy a jarmarky. Pokud vás během procházky zastihne polední horko, je klimatizovaná expozice elegantní úniková varianta. Před letohrádkem se rozkládá louka, která patří k nejhezčím piknikovým místům na levém břehu.

Jezírka, lachtan a cesty vzhůru

Kinského zahrada má dvě jezírka. U dolního stojí známá socha lachtana, oblíbený cíl dětských návštěv, horní jezírko s vodopádem je schované výš ve svahu a bývá výrazně klidnější. Cestou vzhůru minete také místo, kde do roku 2020 stával dřevěný kostelík svatého archanděla Michaela, vzácná karpatská stavba přenesená do Prahy ve 20. letech minulého století; po ničivém požáru se dnes jedná o jeho obnově. Kdo chce stoupat pozvolna, drží se hlavní serpentiny; zkratky přes louky jsou strmější, ale rychlejší.

Za zmínku stojí i drobnosti, které se snadno přehlédnou. Podél cest stojí několik pomníků a plastik, mimo jiné pomník herečky Hany Kvapilové nedaleko letohrádku. Louky v dolní části parku nejsou jen kulisou: v létě fungují jako přirozené městské koupaliště bez vody — deky, knížky, frisbee. A protože je svah krytý před severním větrem, sezóna tu začíná dřív a končí později než jinde v Praze. Musaion navíc během roku pořádá řemeslné jarmarky a folklorní odpoledne, takže se vyplatí sledovat program Národního muzea; trefit se na takovou akci znamená zažít zahradu v její nejživější podobě.

Přes Hladovou zeď na Petřín

Horní brankou v Hladové zdi přejdete z Kinského zahrady přímo do petřínských sadů — a rázem jste v jiném světě. Gotická zeď ze 14. století, kterou nechal postavit Karel IV., tu slouží jako přirozená hranice mezi klidnou a turistickou částí kopce. Za zdí se otevírá Růžový sad, Květnice a cesty k vrcholu.

Rozhledna, bludiště a růžový sad

Na vrcholu čeká klasická trojice: Petřínská rozhledna z roku 1891, zrcadlové bludiště a Štefánikova hvězdárna. Výstup na rozhlednu doporučujeme nechat na podvečer, kdy opadne fronta i horko a světlo nad městem je nejhezčí; základní fakta a otevírací dobu najdete na stránce Petřínské rozhledny. Růžový sad vrcholí právě v létě a je to jedno z mála míst v Praze, kde si sednete do trávy mezi stovky růžových keřů. Podrobněji jsme o vrcholu kopce psali v článku Petřín v létě: lanovka, rozhledna a bludiště, včetně tipů, kdy jet lanovkou a kdy jít raději pěšky.

Milovníci nočního nebe by neměli minout Štefánikovu hvězdárnu na jižním okraji vrcholové plošiny. Funguje celoročně a v létě nabízí večerní pozorování — pohled na Měsíc nebo planety dalekohledem je zážitek, který v centru města nečekáte. A pokud jste na Petříně poprvé, projděte si i Květnici a Seminářskou zahradu na severním svahu: sady tu přecházejí jeden v druhý a každý má trochu jinou atmosféru, od pečlivě udržovaných záhonů po divočejší ovocné sady, kde se v trávě povalují štědrovnice spadaných jablek.

Pokud se vám nechce vracet stejnou cestou, sejděte po severní straně k Nebozízku a lanovkou nebo pěšky dolů na Újezd. My se ale v tomhle průvodci vracíme zpět brankou do Kinského zahrady a míříme dolů do Smíchova.

Dolů do Smíchova: od Anděla k náplavce

Smíchov je čtvrť, která se za poslední roky proměnila k nepoznání, a procházka po ní je přirozeným pokračováním zeleného dopoledne. Od náměstí Kinských je to pár minut na Arbesovo náměstí s klidnými kavárnami, kolem barokní Portheimky a kostela sv. Václava dojdete k Andělu, tepajícímu srdci čtvrti. Kdo má rád hudební historii, může si zajít k Bertramce, usedlosti spojené s pobyty Wolfganga Amadea Mozarta v Praze.

Od Anděla doporučujeme zamířit k řece na Hořejší nábřeží. Smíchovská náplavka je méně přeplněná než ta rašínovská na protějším břehu, v sezóně tu kotví bary na lodích a v sobotu dopoledne bývají farmářské trhy. Výhled na Vyšehrad odsud patří k nejpodceňovanějším v Praze — večer se sem vyplatí vrátit, jak jsme ostatně psali v přehledu nejlepších míst na západ slunce v Praze.

Samotný Smíchov je přitom zajímavý i architektonicky. Původně průmyslové předměstí s továrnami a pivovarem se postupně mění v moderní čtvrť — kolem smíchovského nádraží vyrůstá celá nová městská část a s ní i nové parky a pěší bulváry. Kontrast mezi činžáky z přelomu 19. a 20. století, funkcionalistickými bloky a současnou výstavbou dělá z obyčejné cesty městem malou přehlídku pražské architektury posledních sto padesáti let. Stačí jít pomalu a dívat se nahoru.

Kde se zastavit na kávu a jídlo

Smíchov je na občerstvení bohatší, než se z Anděla zdá. Na výběrovou kávu je klasikou Kavárna co hledá jméno ve Stroupežnického ulici s velkou zahradou schovanou ve vnitrobloku — v létě jedno z nejpříjemnějších posezení na levém břehu. Kolem Anděla najdete bistra i pekárny na rychlý oběd, tradičnější variantou je pivovarská gastronomie kolem Staropramenu na jihu čtvrti. Pokud plánujete delší posezení venku, inspiraci najdete v našem přehledu zahradních restaurací v Praze.

Praktické tipy na procházku

Celý okruh — náměstí Kinských, Kinského zahrada, vrchol Petřína, návrat přes Smíchov k náplavce — měří zhruba šest kilometrů s převýšením kolem 130 metrů. V klidném tempu se zastávkami počítejte se třemi až čtyřmi hodinami. Vezměte si pevnější boty; cesty v horní části zahrady jsou po dešti kluzké. Vodu doplníte u pítek v petřínských sadech, v létě fungují i stánky u rozhledny. Startovat lze z tramvajových zastávek Švandovo divadlo nebo Anděl (metro B). Oficiální turistické informace k Petřínu a okolí nabízí portál Prague.eu.

Fotografům doporučujeme dvě denní doby. Ráno kolem sedmé, kdy nízké slunce prosvěcuje koruny stromů v Kinského zahradě a na loukách leží dlouhé stíny, a pak takzvanou zlatou hodinu před západem slunce, kdy se z vrcholu Petřína otevírá nejhezčí světlo na Hradčany a malostranské střechy. V poledním ostrém slunci naopak město z výšky působí ploše — to je ideální čas schovat se do stínu, do Musaionu nebo na zmrzlinu k Andělu.

Počítejte také s tím, že Petřín je v hlavní sezóně odpoledne plný. Kdo chce mít rozhlednu a bludiště v klidu, měl by být na vrcholu před desátou hodinou. Naopak Kinského zahrada zůstává příjemná po celý den — turistické proudy do ní z nějakého důvodu skoro nezabloudí. Veřejné toalety najdete u rozhledny a u lanovky, psi jsou v parku vítáni na vodítku. A pokud dojdete až k náplavce, zpáteční cestu k výchozímu bodu zvládnete tramvají z Hořejšího nábřeží nebo pěšky podél řeky za deset minut.

Jak trasu naplánovat s dětmi

S menšími dětmi doporučujeme okruh zkrátit: od vstupu z náměstí Kinských k hřišti a lachtanovi, piknik na louce u letohrádku a nahoru maximálně k Hladové zdi. Odměnou za výstup pak může být zrcadlové bludiště nebo jízda lanovkou dolů. Kočárek zvládne hlavní serpentiny, strmější zkratky přes louky se s ním ale nedají doporučit. V horkých dnech choďte brzy ráno — zahrada je otevřená celoročně a vstup je zdarma.

Video průvodce

Časté otázky

Je vstup do Kinského zahrady zdarma?
Ano, zahrada je veřejný park a vstup je zdarma po celý rok. Platí se pouze vstupné do expozice Musaion v letohrádku a na atrakce na vrcholu Petřína, jako je rozhledna nebo zrcadlové bludiště.

Jak se do Kinského zahrady nejlépe dostanu?
Hlavní vstup je z náměstí Kinských na Smíchově, nejblíž je tramvajová zastávka Švandovo divadlo. Z metra Anděl (linka B) dojdete ke vstupu pěšky zhruba za deset minut.

Dá se projít z Kinského zahrady přímo na Petřín?
Ano, v horní části zahrady vede branka v Hladové zdi přímo do petřínských sadů. Odtud je to k Růžovému sadu a rozhledně jen pár minut chůze.

Je trasa vhodná s kočárkem?
Hlavní cesty ano — serpentiny mají mírné stoupání a zpevněný povrch. Vyhněte se strmým zkratkám přes louky. Pohodlnější variantou je vyjet nahoru lanovkou z Újezdu a jít přes Petřín do zahrady z kopce dolů.

Co je Musaion v letohrádku Kinských?
Musaion je národopisná expozice Národního muzea o lidové kultuře českých zemí. Kromě stálé výstavy pořádá sezónní jarmarky a ukázky řemesel; v horkých dnech je to příjemná klimatizovaná zastávka.

Kolik času si mám na procházku vyhradit?
Na celý okruh přes zahradu, vrchol Petřína a smíchovskou náplavku počítejte tři až čtyři hodiny v klidném tempu. Samotná zahrada s piknikem zabere příjemné dvě hodiny.