Zmrzlina se v Praze za poslední dekádu proměnila k nepoznání a novinky sezony 2026 to jen potvrzují. Z města, kde se v létě vybíralo hlavně mezi vanilkou, čokoládou a jahodou, se stala docela slušná gelato destinace: řemeslné podniky si dělají základ ze skutečné smetany a ovoce, mění nabídku podle toho, co zrovna dozrává, a v pultu se dnes běžně potkáte s příchutěmi, které by před pár lety nikdo neprodal. Tenhle přehled shrnuje, co se v pražských pultech letos objevuje, kam za tím zajít a jak poznat, že platíte za poctivou práci.
Důležitá poznámka na úvod: nabídka řemeslných zmrzlinářů se mění doslova ze dne na den. Konkrétní příchuť, kterou dnes uvidíte na tabuli, tam za týden být nemusí – a právě to je u dobrého podniku dobré znamení.
Co se v pražské zmrzlině mění v roce 2026
Hlavní trend posledních sezon se dá shrnout jako ústup od sladkosti. Řemeslné podniky snižují množství cukru, pracují s výraznějšími základními surovinami a nechávají chuť stát na jediné dominantní složce. Výsledkem jsou zmrzliny, které chutnají spíš jako koncentrát dané suroviny než jako dezert – a které se dají sníst i za třicetistupňového odpoledne, aniž by po nich člověk měl žízeň.
Druhá věc, která je letos vidět, je práce se slaným a hořkým. Sůl v karamelu už není novinka, ale objevují se kombinace jako olivový olej se solí, hořká čokoláda s chilli nebo pistácie s náznakem soli, které posouvají zmrzlinu blíž k dezertu z restaurace než k pouliční sladkosti.
Změnil se i způsob servírování. Řemeslné podniky drží zmrzlinu o něco tepleji než průmyslové provozy, protože při nižší teplotě jsou chuťové látky utlumené. Když vám tedy kopeček po dvou minutách začne měknout, není to chyba – je to důsledek toho, že v hmotě není tolik stabilizátorů, které by ji držely tvrdou. Praktický důsledek je jediný: s poctivou zmrzlinou se nedá půl hodiny chodit po městě, jí se hned.
Pistácie, sezam a ořechové směry
Pistácie je momentálně nejvýraznější kategorie sama pro sebe. Rozdíl mezi pistáciovou zmrzlinou z pasty ze sicilských nebo íránských pistácií a tou z barviva a aromatu je propastný a v Praze se dá ochutnat obojí během deseti minut chůze. Poctivá pistácie má tlumenou, spíš olivově hnědou barvu, výrazně ořechovou vůni a v puse zůstává dlouho; sytě zelená a hladká varianta je skoro vždycky signál, že šlo o levnější cestu.
Vedle pistácie se prosazuje černý sezam, který přišel z asijské cukrařiny a v gelatu funguje překvapivě dobře – je tmavě šedý, mírně hořký a připomíná tahini. Podobnou logiku má i mandlová zmrzlina bez přidaného mléka, která se v jižní Itálii dělá po generace a v Praze se objevuje čím dál častěji.
Sorbety z české sezony
Nejlepší letní příchutě jsou často ty nejjednodušší. Sorbet z meruněk, malin, rybízu nebo melounu má tři složky – ovoce, vodu, cukr – a stojí a padá s tím, jestli bylo ovoce zralé. Právě proto se u dobrých podniků nabídka sorbetů mění po týdnech: v červenci jedou meruňky a rybíz, v srpnu se přidávají švestky, ostružiny a broskve.
Sorbet je zároveň nejpoctivější test kvality. Nedá se schovat za smetanu ani za cukr, takže když je fádní nebo přehnaně sladký, o surovině to řekne všechno. A z praktického hlediska je to nejlepší volba do vedra – neobsahuje tuk, takže osvěží víc než smetanová zmrzlina.
Ledová tříšť, granita a káva
Vedle klasického gelata se v Praze stále víc objevuje granita, tedy hrubší ledová tříšť sicilského typu. Na rozdíl od barevných slush nápojů se dělá z ovocné šťávy nebo z kávy a má znatelně hrubší krystalky. Citronová granita je asi nejlepší věc, kterou si můžete dát ve třiceti stupních, a v kombinaci s espressem funguje jako kofeinová vzpruha i osvěžení zároveň.
Podobně se drží affogato – kopeček vanilkové nebo oříškové zmrzliny přelitý horkým espressem. V pražských kavárnách se objevuje čím dál častěji jako letní alternativa k dezertu a je to zároveň dobrý test kvality použité zmrzliny, protože horká káva okamžitě odhalí, jestli šlo o průmyslovou směs.
Kam v Praze na kvalitní zmrzlinu
Dobrá zpráva je, že se za kvalitou už nemusí jezdit na jedno konkrétní místo. Rozumné podniky jsou dnes rozeseté po celém centru i po vnitřních čtvrtích a rozdíly mezi nimi jsou spíš ve stylu než v kvalitě.
Centrum a Staré Město
Klasikou zůstává Angelato, které v Praze funguje na několika adresách – nejznámější jsou provozovny na Újezdě a v Rytířské ulici. Nabídka se točí kolem sezonního ovoce a klasického italského gelata a je to dobrý výchozí bod, pokud chcete srovnat, jak má správně chutnat základní pistácie nebo citronový sorbet.
Nedaleko Staroměstského náměstí najdete Crème de la Crème v Husově ulici, které patří k nejdéle fungujícím řemeslným zmrzlinárnám ve městě. A pokud jdete Vodičkovou, stojí za zastávku Ovocný Světozor v pasáži Světozor – jde spíš o pražskou instituci než o moderní gelaterii, ale právě proto je zajímavá jako srovnání dvou úplně odlišných škol.
Vinohrady, Žižkov a okolí
Mimo turistické centrum se vyplatí zamířit na Vinohrady, kde je zmrzlina často součástí nabídky cukráren – například u Cukráře Skály, jehož podnik patří mezi nejcitovanější adresy pražské moderní cukrařiny. Obecně platí, že cukrárna, která si dělá vlastní dezerty, bude mít i lepší zmrzlinu než stánek, který kupuje hotové směsi.
Na Žižkově a v Karlíně se zmrzlina posunula spíš do kaváren a bister, kde se objevuje v sezonních nabídkách nebo jako součást dezertu. Pokud plánujete delší okruh po dezertech, navazuje na tenhle text náš přehled Nejlepší dorty a dezerty v pražských cukrárnách, kde jsou podniky rozepsané podle čtvrtí.
Zapomínat se nevyplatí ani na farmářské trhy. Na vinohradských i holešovických trzích bývají v létě stánky menších výrobců, kteří dělají zmrzlinu z mléka od konkrétních farem nebo sorbety z ovoce, které přivezli o pár stánků vedle. Nabídka je nutně užší než v kamenné gelaterii, ale sezonnost je tu nejpoctivější ze všech.
Rostlinné a bezmléčné varianty
Rostlinné zmrzliny přestaly být nouzovou variantou. Základ z kokosového mléka, ovesného nápoje nebo z mandlí dnes dělá i řada podniků, které se jinak veganskému menu nevěnují, a rozdíl v textuře proti smetanovému gelatu je u dobrého výrobku minimální. Nejlépe fungují kombinace, kde je rostlinná složka záměrně cítit – kokos s limetkou, mandle s pomerančem nebo ovesný základ s karamelem.
Sorbety jsou pak automaticky bezmléčné a v Praze bývají označené přímo v pultu. Kdo řeší i lepek, měl by se ale ptát na kornout – samotná zmrzlina je většinou v pořádku, oplatka nikoliv. Podrobněji jsme se podnikům s bezlepkovou a rostlinnou nabídkou věnovali v samostatném textu.
Jak poznat dobrou vodovou zmrzlinu
U sorbetů sledujte barvu a strukturu. Přírodní malinový sorbet má tmavou, spíš vínovou barvu a v hmotě jsou vidět drobná semínka; křiklavě růžová hladká hmota je skoro vždycky výsledek barviva. Podobně platí, že sorbet by měl v puse chladit a rychle mizet, ne obalit patro sladkým filmem.
Jak poznat poctivou zmrzlinu a čemu se vyhnout
Nejspolehlivější vodítko je vzhled pultu. Řemeslná zmrzlina se drží v uzavřených nerezových vanách nebo v nízkých pultech, kde není vršená do vysokých kopců a nemá zářivé barvy. Zmrzlina naskládaná do metrových hromad, které se za celý den nezmenší, obsahuje hodně vzduchu a stabilizátorů – jinak by tvar neudržela.
Druhý test je nabídka. Podnik, který má v srpnu na tabuli patnáct příchutí a všechny celou sezonu stejné, nepracuje se sezonním ovocem. Naopak menší nabídka s poznámkou, že něco došlo, je dobré znamení. Třetím vodítkem je barva: skutečná pistácie, banán ani máta nejsou jasně zelené či žluté.
Nebojte se také zeptat. U řemeslného podniku je běžné, že vám obsluha řekne, odkud je ovoce nebo jestli je pistáciová pasta z Bronte, a většinou to udělá ráda. Vyhýbavá odpověď nebo odkaz na „dodavatele“ je sám o sobě dost jasná informace. Ochutnávka malé lžičky před objednáním je v gelateriích rovněž standard a nikdo ji nebude mít za drzost.
A ještě jedna praktická věc: kelímek vydrží déle než kornout, ale kornout dělá zmrzlině lepší službu chuťově, protože ji doplní o pečenou, mírně karamelovou složku. Pokud je oplatka měkká nebo bez vůně, jde skoro jistě o hromadně nakupovaný kus a rozdíl proti čerstvě pečené je zásadní.
Poslední rada se týká místa. V nejexponovanějších úsecích centra, tedy na trase mezi Staroměstským náměstím a Karlovým mostem, je poměr ceny a kvality obvykle nejhorší a řada podniků cílí na jednorázového návštěvníka. Stačí ale zajít o dvě ulice stranou a situace se výrazně zlepší. Kdo chce ke zmrzlině i výhled, může spojit obojí podle našeho textu Kavárny s výhledem v Praze: káva a panorama. Loňské a letošní srovnání konkrétních gelaterií pak najdete v článku Nejlepší gelato a ledová tříšť v Praze 2026.
Pokud vás zajímá, odkud se celá tahle tradice vzala, historii a technologii výroby stručně shrnuje heslo Zmrzlina na české Wikipedii. Tipy na letní program v centru města pak průběžně zveřejňuje i oficiální portál Prague.eu.
Video průvodce
Často kladené otázky
Jaké příchutě zmrzliny jsou v Praze v roce 2026 nejvíc vidět?
Nejvýrazněji se prosazuje pistácie z pravé pasty, černý sezam, mandle bez mléka a slané kombinace typu olivový olej se solí. Vedle nich pak sezonní sorbety z českého ovoce.
Jak poznám řemeslnou zmrzlinu od průmyslové?
Podle barvy, tvaru a nabídky. Řemeslná zmrzlina má tlumené barvy, drží se v nízkých vanách bez vysokých kopců a její nabídka se během sezony mění.
Je sorbet lepší volba do vedra než smetanová zmrzlina?
Ano. Sorbet neobsahuje tuk, takže osvěží rychleji a nezanechá v puse mastný film. Zároveň je vhodný pro ty, kdo se vyhýbají mléku.
Kde v centru Prahy zmrzlinu raději nekupovat?
Nejhorší poměr ceny a kvality bývá přímo na trase mezi Staroměstským náměstím a Karlovým mostem. O dvě ulice stranou je nabídka obvykle výrazně lepší.
Mají pražské zmrzlinárny veganské varianty?
Většina řemeslných podniků ano – buď formou sorbetů, které jsou bezmléčné automaticky, nebo zmrzlin na kokosovém, ovesném či mandlovém základu. Bývají označené přímo v pultu.
Je zmrzlina bezlepková?
Samotná zmrzlina obvykle ano, problémem bývá kornout a přidávané sušenky nebo oplatky. Pokud lepek řešíte, vyžádejte si porci v kelímku a zeptejte se na posypy.
Štěpán se gastronomické scéně Prahy věnuje deset let — psal pro Foodie a Apetit, externě hodnotí restaurace pro Maurerův Grand Restaurant. Specializuje se na fine dining, ale stejně tak rád recenzuje bistro a hospody.
