Divoká příroda v Praze: Prokopák, Šárka a Kunratice

Divoká příroda v Praze začíná blíž, než většina lidí čeká. Stačí jedna stanice metra navíc a místo panelové zástavby stojíte pod vápencovou skálou nebo u potoka, který se prodírá lesem. Prokopské údolí, Divoká Šárka a Kunratický les patří k nejcennějším přírodním územím hlavního města a každé z nich má úplně jiný charakter: teplé skalní stráně, hluboký kaňon s nádrží a stinné údolí se zříceninou hradu. V srpnu jsou navíc příjemnou protiváhou přeplněného centra – potkáte tu hlavně místní se psy, běžce a rodiny.

Následující průvodce je poskládaný tak, aby se každá lokalita dala zvládnout za půl dne s městskou hromadnou dopravou, bez auta a bez složitého plánování. U každé oblasti najdete nejlepší nástupní bod, orientační délku trasy i to, co se v ní vyplatí hledat.

Prokopské údolí: vápenec, jezírko a Pražský Semmering

Prokopské údolí je národní přírodní památka na rozhraní Hlubočep, Jinonic a Butovic, tedy prakticky uvnitř Prahy 5. Geologicky je to jedno z nejvýznamnějších míst v Česku – devonské a silurské vápence tu odkrývají zkameněliny, které sem od 19. století vozily generace paleontologů. Prakticky je to ale hlavně široké údolí se stepními stráněmi, opuštěnými lomy a cestou, po které se dá jít od jednoho konce ke druhému a nepotkat jediný semafor.

Charakter přírody je tu úplně jiný než ve zbytku Prahy. Jižně orientované vápencové svahy se v létě rozpalují a roste na nich teplomilná květena, která jinde ve středních Čechách chybí. Znamená to ale také, že v poledne bývá v údolí opravdu horko – ideální je proto vyrazit brzy ráno nebo až k podvečeru, kdy skály začnou svítit do oranžova.

Zajímavé je i to, jak se údolí měnilo. Ještě v první polovině 20. století tu běžela těžba vápence a provoz vápenek, dnes po ní zůstaly opuštěné stěny lomů, terasy a haldy, které příroda postupně zarůstá. Právě tahle kombinace průmyslové minulosti a chráněné stepní krajiny dělá z Prokopáku místo, které nevypadá jako městský park ani jako klasický les – je to něco mezi tím.

Kudy do Prokopáku

Nejpohodlnější nástup je od metra B Nové Butovice nebo Jinonice: odtud sejdete do údolí za nějakých patnáct minut a máte před sebou celou jeho délku. Druhá varianta je opačná – dojet vlakem do zastávky Praha-Hlubočepy či Praha-Žvahov a jít údolím proti proudu Dalejského potoka směrem k Řeporyjím. Tahle trasa má výhodu v tom, že vás hned na začátku provede pod hlubočepskými viadukty takzvaného Pražského Semmeringu, tedy pod jednou z nejfotogeničtějších železničních tratí v republice.

Celý průchod Prokopským a navazujícím Dalejským údolím měří zhruba osm kilometrů a jde o mírné, dobře značené cesty. Kdo chce kratší verzi, může projít jen úsek mezi Klukovicemi a Prokopským jezírkem – to je zhruba hodina volné chůze.

Co si v údolí nenechat ujít

Prokopské jezírko, zatopený bývalý lom s tyrkysovou hladinou, je nejfotografovanějším místem celé oblasti – koupání v něm ale povolené není a stěny lomu jsou nebezpečné, takže ho berte jako zastávku na svačinu a rozhled. Nad údolím stojí za odbočku Butovické hradiště, pravěké a raně středověké opevněné místo s výhledem na celou západní Prahu. A pokud máte s sebou děti, bavit je bude hledání zkamenělin v suti pod opuštěnými stěnami lomů, kde se dají najít otisky mořských živočichů starých stovky milionů let. Podrobný popis lokality a aktuální stav značených tras najdete i na portálu Kudy z nudy.

Vlakem přes Pražský Semmering

Pokud chcete z výletu udělat i malý dopravní zážitek, nastupte na trať 122 mezi Smíchovem a Hostivicí. Vlak se vine po úbočí nad Hlubočepy, přejíždí kamenné viadukty a zastavuje přímo u vstupu do údolí. Přezdívku Pražský Semmering dostal tenhle úsek podle slavné alpské dráhy a i z okna vagonu je poznat proč – během několika minut se dostanete z husté zástavby nad zelený kaňon.

Kombinace vlak tam, pěšky zpátky funguje výborně hlavně s dětmi: cesta má jasný začátek i konec a nikdo nemusí jít stejnou trasou dvakrát. Jízdenka MHD platí i ve vlacích v rámci Prahy, takže žádné zvláštní jízdné neřešíte.

Divoká Šárka: kaňon nad Vokovicemi

Divoká Šárka je přírodní rezervace v Praze 6 a nejdramatičtější krajina, jakou ve městě najdete. Šárecký potok si tu prořezal skalnatý kaňon s kolmými stěnami, mezi kterými se dá jít několik kilometrů a pořád mít pocit, že jste kdesi v Českém ráji. Přitom konečná tramvaje je od začátku soutěsky doslova pár minut chůze.

Léto tu má dvě tváře. Dno kaňonu zůstává i za největšího vedra chladné a vlhké, zatímco horní hrany skal jsou vyprahlé a rozpálené. Když se chcete horku vyhnout, jděte spodem podél vody; když chcete výhledy, držte se cest po hraně.

Okruh od konečné tramvaje k Džbánu

Standardní nástup je konečná tramvají 20 a 26 s příznačným názvem Divoká Šárka, případně metro A Nádraží Veleslavín a odtud tramvají pár zastávek. Od konečné se dá jít doleva k vodní nádrži Džbán, nebo doprava dolů do soutěsky pod skalní útvar Dívčí skok, který je s celou lokalitou spojený díky pověsti o Šárce a Ctiradovi. Klasický okruh vede kolem Čertova mlýna a zpět po protějším břehu; zvládnete ho za dvě hodiny včetně zastávek.

U nádrže Džbán počítejte s tím, že režim zdejšího koupaliště se v posledních sezonách několikrát měnil, takže si aktuální stav ověřte před cestou. Samotná hráz a okolní louky ale fungují jako oblíbené místo na piknik bez ohledu na to, jestli je koupaliště v provozu. Podrobněji jsme méně známé stezky v okolí popsali v článku Šárka a Džbán jinak: méně známé stezky.

Šárecké údolí až do Podbaby

Kdo chce delší den, může na soutěsku navázat a pokračovat Šáreckým údolím dál na východ. Cesta vede podél potoka přes Jenerálku a Šatovku až k Podbabě, kde končí u Vltavy a u tramvajové zastávky. Celkem jde asi o deset kilometrů převážně po rovině, s několika hospodami a usedlostmi po cestě. Je to jedna z mála pražských tras, kde se dá celé dopoledne jít lesem a údolím a skončit u řeky.

Kunratický les: stín, potok a Nový hrad

Kunratický les na jihu Prahy je z těch tří lokalit nejvíc „lesní“ – žádné skály, žádné stepi, jen souvislý porost, potok a hluboké údolí. Právě proto je nejlepší volbou v tropických dnech: stín tu drží po celý den a podél Kunratického potoka je i v srpnu znatelně chladněji než na ulici.

Hlavní historickou atrakcí je zřícenina Nového hradu u Kunratic, který si nechal na začátku 15. století postavit král Václav IV. a který byl za husitských válek dobyt a zbořen. Dnes z něj zbyly valy a zbytky zdiva na ostrohu nad potokem, ale poloha je působivá a k hradu vede pohodlná lesní cesta. Historii lokality shrnuje i heslo o Novém hradu u Kunratic na české Wikipedii.

Les navazuje na samotné Kunratice, kde stojí zámek s parkem, a nedaleko je i rybník Šeberák, tradiční jihopražské místo na letní odpoledne u vody. Kdo chce udělat z procházky celý den, může les projít, zastavit se v obci a vrátit se autobusem – nebo naopak pokračovat dál k Šeberáku a den zakončit u vody.

Trasa podél Kunratického potoka

Nejjednodušší nástup je od metra C Roztyly, odkud jste v lese během pěti minut. Odtud se dá jít po proudu potoka směrem ke Kunraticím, cestou minete zříceninu hradu i známou lesní hospodu, a v obci Kunratice se napojíte na autobus zpět k metru. Celá trasa má kolem šesti kilometrů, je téměř rovinatá a zvládnete ji i s kočárkem, byť některé úseky u vody jsou nezpevněné. Rodinnou variantu včetně zastávek jsme rozepsali v textu Kunratický les a zámeček: procházka pro rodiny.

Jak si naplánovat letní den v pražské přírodě

Všechny tři lokality spojuje jedna věc: jsou dostupné běžnou jízdenkou MHD a nepotřebujete k nim auto. Rozdíl je v tom, jak snášejí horko. Prokopské údolí je nejotevřenější a nejteplejší, Divoká Šárka nabízí kombinaci stínu i výhledů a Kunratický les je jistota, když teploměr ukazuje přes třicet stupňů.

Na vodu se spoléhejte jen podmíněně – v Prokopském ani v Kunratickém lese nenajdete občerstvení na každém rohu, takže litr a půl na osobu je rozumné minimum. Terén je všude nenáročný, ale tenisky s hladkou podrážkou po dešti v šáreckém kaňonu opravdu nestačí. A pokud vám tyhle tři lokality nestačí, největší souvislý lesní komplex na území Prahy leží na východním okraji města – najdete ho v našem průvodci Klánovický les: největší pražský les na výlet.

Nezapomínejte ani na to, že jde ve dvou případech o chráněná území. V Prokopském údolí i v Divoké Šárce platí režim přírodní rezervace, tedy pohyb po značených cestách, žádné rozdělávání ohňů a psi na vodítku. Není to buzerace úřadů – stepní stráně nad Prokopákem jsou extrémně citlivé na sešlap a jednou vyšlapaná zkratka se hojí roky. Kunratický les je běžný lesní porost, kde jsou pravidla volnější, ale i tam se v létě vyplatí počítat s klíšťaty a po návratu se prohlédnout.

Praktická drobnost na závěr: mobilní signál je v šáreckém kaňonu i v hlubších částech Prokopského údolí místy slabý, takže si mapu stáhněte offline. Značení je sice dobré, ale odboček je hodně a je snadné sejít o jedno údolí vedle.

Poslední tip se týká času. Nejhezčí světlo mají všechna tři místa hodinu po východu a hodinu před západem slunce, což je v srpnu zhruba do sedmé ráno a po sedmé večer. Ve stejnou dobu je tu i nejméně lidí, takže se vyplatí přizpůsobit tomu program dne a horké poledne strávit někde jinde.

Video průvodce

Často kladené otázky

Která pražská příroda je nejlepší na horký den?

Kunratický les. Souvislý porost drží stín po celý den a podél Kunratického potoka je znatelně chladněji než ve městě. Prokopské údolí naopak v poledne doporučujeme spíš vynechat.

Dá se v Prokopském jezírku koupat?

Ne. Jde o zatopený lom se strmými a nestabilními stěnami, koupání zde není povolené. Jezírko berte jako vyhlídkovou zastávku, ne jako koupaliště.

Jak dlouho trvá projít Divokou Šárku?

Základní okruh soutěskou od konečné tramvaje a zpět zabere zhruba dvě hodiny. Pokud pokračujete Šáreckým údolím až do Podbaby, počítejte s celým dopolednem a asi deseti kilometry.

Zvládnu tyto trasy s kočárkem?

Nejlépe v Kunratickém lese, kde je hlavní cesta podél potoka rovinatá a široká. V Prokopském údolí je průchodná hlavní osa údolí, zatímco soutěska Divoké Šárky s kočárkem vhodná není.

Potřebuji na výlet auto?

Ne. Ke všem třem lokalitám se dostanete běžnou jízdenkou pražské MHD – metrem B na Nové Butovice, tramvají 20 nebo 26 na konečnou Divoká Šárka a metrem C na Roztyly.

Kdy je v pražské přírodě nejméně lidí?

V letních měsících ráno do zhruba deváté hodiny a pak znovu po sedmé večer. Víkendová odpoledne jsou naopak nejrušnější, hlavně v Divoké Šárce a u nádrže Džbán.