Prokopské údolí a Dalejský háj: příroda v Praze

Prokopské údolí je jedním z těch míst, kde se Praha na chvíli přestává tvářit jako velkoměsto. Vápencové skály, rozkvetlé stráně, jezírko v bývalém lomu a potok, který si líně razí cestu mezi Hlubočepy a Řeporyjemi – to všechno najdete deset minut od stanice metra. Spolu s navazujícím Dalejským údolím a lesnatým Dalejským hájem tvoří jeden z nejcennějších přírodních celků v Praze. V redakci sem chodíme celý rok, ale přelom léta a podzimu má tady zvláštní kouzlo: tráva na stráních zezlátne, vzduch je čistší a davy výletníků řídnou. Připravili jsme pro vás průvodce po nejhezčích trasách, vyhlídkách i praktických detailech, díky kterým z návštěvy vytěžíte maximum – ať už jdete na hodinovou procházku, nebo plánujete celodenní toulání od Hlubočep až po Řeporyje.

Proč se do Prokopského údolí vracíme

Přírodní park Prokopské a Dalejské údolí se rozkládá na jihozápadě Prahy, zhruba mezi Novými Butovicemi, Hlubočepy, Holyní a Řeporyjemi. Na poměrně malém prostoru se tu potkává divoká příroda s průmyslovou historií: staré vápencové lomy dnes zarůstají zelení, po tělese bývalé železnice vedou cyklostezky a nad hlavou se klene viadukt takzvaného Pražského Semmeringu.

Geologicky jde o jedno z nejvýznamnějších území v Česku. Údolí je součástí Barrandienu, oblasti proslulé zkamenělinami z prvohor – právě zde Joachim Barrande v 19. století popisoval trilobity, kteří proslavili české vápence po celém světě. Skalní odkryvy v Dalejském údolí dodnes slouží geologům jako učebnice; některé profily patří k mezinárodně uznávaným opěrným lokalitám. Nemusíte ale být vědec, aby vás okouzlily bílé skalní stěny nad zeleným údolím. Pokud s dětmi hledáte zkameněliny, dívejte se po drobných otiscích ve vápencové suti podél cest – vynášet je z rezervace se nesmí, ale radost z nálezu vám nikdo nevezme.

Kromě geologie tu funguje i pozoruhodná stepní květena a teplomilný hmyz – proto je velká část území chráněna jako přírodní rezervace Prokopské údolí. Na jaře kvetou koniklece a devaterky, koncem léta stráně voní mateřídouškou. Podrobnosti o chráněném území najdete i na Wikipedii, my se v tomto článku soustředíme hlavně na to, jak si údolí užít na vlastní nohy.

Svou roli hraje i historie. Vápenec se tu lámal po staletí a zdejší lomy zásobovaly pražské vápenky i stavby; poslední velké těžby skončily až ve 20. století. Krajina se z nich dodnes vzpamatovává – a právě kontrast mezi jizvami po těžbě a přírodou, která si území bere zpět, dělá z údolí tak zvláštní místo. K průmyslové minulosti patří i železnice: takzvaný Pražský Semmering, trať vedená po vysokých kamenných viaduktech nad Hlubočepy, patří k nejmalebnějším úsekům kolejí v celé Praze a svezení se po ní je zážitek sám o sobě.

A pak je tu zvířena. Při troše štěstí zahlédnete ještěrky vyhřívající se na skalách, poštolky kroužící nad lomy nebo ledňáčka u potoka. Na stepních strání žijí vzácní motýli a kobylky, které jinde v Praze nenajdete. I proto platí v rezervaci přísnější pravidla – choďte po cestách, netrhejte květiny a psy mějte na vodítku.

Nejkrásnější místa a trasy

Údolím prochází několik značených cest a dá se tu strávit hodina i celý den. Následující tři okruhy máme v redakci vyzkoušené a rádi je doporučujeme.

Od Jinonic k jezírku v lomu

Klasický vstup do údolí vede od stanice metra Jinonice nebo Nové Butovice. Po pár minutách mezi domy se ocitnete na hraně údolí a cesta vás svede dolů k Prokopskému potoku. Hlavním magnetem této části je jezírko v zatopeném lomu – smaragdově zelená hladina pod bílou skalní stěnou je asi nejfotografovanější místo celého parku. Koupání je zde zakázané, jde o chráněné území, ale jako kulisa k piknikové dece je jezírko k nezaplacení. Nad lomem se tyčí skála s křížem, odkud je nejhezčí pohled na hladinu; dávejte ale pozor na nezajištěné hrany. Kousek odtud stávala i legendární Prokopská jeskyně s kostelíkem svatého Prokopa; obojí bohužel v minulosti padlo za oběť těžbě vápence, místo dodnes připomíná pamětní kříž.

Dalejské údolí a Dalejský háj

Od jezírka můžete pokračovat proti proudu Dalejského potoka směrem na Holyni a Řeporyje. Tato část je divočejší a klidnější – skalnaté stráně střídá stinný Dalejský háj, jeden z mála zachovalých listnatých lesů na jihozápadě Prahy. Právě tady je začátek podzimu nejhezčí: javory a habry se barví do žluta a oranžova a nízké slunce prosvětluje celé údolí. Cestou minete bývalé mlýny a osadu Klukovice s oblíbeným přírodním koupalištěm a dětským hřištěm – ideální zastávka, pokud jdete s dětmi. U Řeporyjí pak údolí končí u bývalého lomu Mušlovka a dalších odkryvů, kde geologové dodnes čtou v prvohorních vrstvách jako v knize. Kdo má rád ticho, najde ho právě tady – i o víkendu potkáte v horní části údolí jen pár běžců a místních pejskařů.

Za zmínku stojí i samotná Holyně, malebná bývalá vesnice uprostřed nové zástavby, a kaplička nad ní, od které se otevírá pohled na celé Dalejské údolí. Na podzim tu bývá vzduch tak čistý, že dohlédnete až k vysílači na Cukráku. Pokud plánujete delší okruh, dá se od Holyně sejít zpět k potoku a vrátit se druhou stranou údolí – trasa tak nikdy nevede dvakrát stejnou cestou.

Butovické hradiště a vyhlídky

Kdo chce výhledy, měl by vystoupat na plošinu Butovického hradiště. Slovanské hradiště z 9. století dnes připomínají už jen valy, ale panorama odtud stojí za každý krok: pod vámi se vlní celé Prokopské údolí, na obzoru Vidoule a věže Nového Smíchova. Druhou skvělou vyhlídku najdete nad Hlubočepy u železničního viaduktu Pražského Semmeringu – trať z Hlavního nádraží na Zličín tu balancuje na kamenných obloucích vysoko nad ulicí a vlaky projíždějící nad hlavami výletníků patří ke koloritu místa. Třetí, méně známou variantou je přijít od stanice metra Luka přes Stodůlky – cestou minete retenční nádrž a do údolí sejdete jeho tišší západní částí. Ať zvolíte kterýkoli směr, počítejte s tím, že se vám nebude chtít domů; údolí má tu vlastnost, že za každou zatáčkou slibuje ještě jedno hezčí místo.

Praktické informace

Jak se do údolí dostat

Velkou předností Prokopského údolí je dostupnost. Z centra jste u vstupů do parku do půl hodiny: metrem B na stanice Jinonice, Nové Butovice nebo Luka, tramvají do zastávky Hlubočepy, případně vlakem – zastávky Praha-Holyně a Praha-Řeporyje leží přímo na okraji Dalejského údolí. Kdo má rád kolo, může využít cyklostezku vedoucí po bývalé železniční vlečce z Hlubočep do Řeporyjí; je pohodlná, bez aut a s minimálním převýšením. Autem to naopak příliš nedoporučujeme – parkovacích míst je u vstupů málo a o víkendech bývají obsazená už dopoledne. Pokud přece jen jedete, zkuste odstavit vůz u řeporyjského náměstí nebo u Nových Butovic a zbytek dojít pěšky.

Kdy vyrazit a co vzít s sebou

Na přelomu srpna a září doporučujeme vyrazit ráno nebo k podvečeru – vápencové údolí se přes den umí pořádně rozpálit. Vezměte si pevnější boty (pěšiny na stráních jsou kamenité a po ránu kloužou), dost vody a svačinu; občerstvení je jen na okrajích parku. Psi smí do rezervace pouze na vodítku a rozdělávání ohňů je zakázáno. Fotografové by neměli zapomenout, že nejhezčí světlo bývá hodinu před západem slunce, kdy skály nad jezírkem zoranžoví. Na začátku září navíc bývá údolí o poznání prázdnější než v létě – školáci se vrátili do lavic a turistická sezóna slábne, takže i u jezírka si užijete klid, jaký tu v červenci nezažijete.

Kam pokračovat: tipy z redakce

Prokopské údolí se dá snadno spojit s dalšími výlety. Milovníci městské zeleně mohou srovnávat s parky na druhém břehu – třeba se Stromovkou v Holešovicích, která nabízí úplně jiný, romantický typ krajiny. Pokud vás chytly výhledy, pokračujte na Letenské sady s pivní zahradou, odkud je nejhezčí panorama pražských mostů. A komu učarovaly skály a chce jich víc, tomu doporučujeme celodenní výlet do Českého ráje – pískovcová skalní města jsou z Prahy dostupná za necelé dvě hodiny.

Inspiraci na další procházky přírodními parky v metropoli nabízí i oficiální turistický portál Prague.eu, kde najdete přehled zelených ploch po celém městě. Tipy na výlety do okolí Prahy zase pravidelně přináší portál Kudy z nudy – od hradů po rozhledny.

Naše oblíbená kombinace na zářijovou sobotu vypadá takto: dopoledne projít údolí z Řeporyjí do Hlubočep, u viaduktu se zastavit na zmrzlinu, vlakem popojet na Smíchov a den zakončit u řeky. Praha má málo míst, kde se dá divoká příroda a městský život propojit tak snadno – a právě proto se do Prokopáku, jak mu místní říkají, budeme vracet i letos na podzim.

Video průvodce

Časté dotazy

Jak dlouhá je procházka Prokopským údolím?

Základní okruh od metra Jinonice k jezírku a zpět zvládnete za hodinu a půl. Celé propojení Prokopského a Dalejského údolí z Hlubočep do Řeporyjí měří zhruba 8 kilometrů a s pauzami počítejte s půldenním výletem.

Dá se v jezírku v lomu koupat?

Ne, koupání v jezírku je zakázané – nacházíte se v přírodní rezervaci. Kdo se chce osvěžit, může využít přírodní koupaliště v nedalekých Klukovicích.

Je trasa vhodná pro kočárek nebo kolo?

Páteřní cesta údolím po bývalé železniční vlečce je zpevněná a pohodlná i s kočárkem nebo na kole. Pěšiny na stráně a k vyhlídkám už jsou kamenité a hodí se spíš pro pevné boty. Počítejte také s tím, že po dešti bývá vápencové podloží kluzké, a naplánujte si přechody potoka – ne všechny lávky jsou vhodné pro kočárky.

Kde Prokopské údolí začíná a kde končí?

Přírodní park se táhne od Hlubočep na východě přes Klukovice a Holyni až k Řeporyjím na západě. Vstoupit do něj můžete z metra Jinonice, Nové Butovice či Luka, z tramvajové zastávky Hlubočepy i z vlakových zastávek Praha-Holyně a Praha-Řeporyje.

Najdu v údolí občerstvení?

Přímo v rezervaci žádné stánky nejsou, což je součást jejího kouzla. Občerstvení najdete na okrajích – v Hlubočepích, Řeporyjích a v sezóně u koupaliště v Klukovicích. Svačinu a vodu proto doporučujeme vzít s sebou.

Kdy je Prokopské údolí nejhezčí?

Každé roční období má své – jaro patří konikleci a rozkvetlým strání, přelom léta a podzimu zlatavým loukám a barvícímu se Dalejskému háji. Pro fotografie doporučujeme podvečer, kdy nízké slunce rozzáří vápencové skály.