Grébovka Praha, oficiálně Havlíčkovy sady, patří k nejkrásnějším parkům na Vinohradech a v redakci ji máme rádi právě na začátku září, kdy dozrává vinná réva a park se pomalu probouzí do podzimních barev. Na táhlém svahu mezi Vinohradami a Nuslemi se ukrývá vinice, viniční altán i skalní jeskyně s vodopádem – a právě tahle kombinace přírody, historie a vinařství dělá z Grébovky ideální cíl na podzimní odpoledne, ať už jdete sami na procházku, nebo vyrážíte s rodinou či návštěvou z jiného města.
Historie Grébovky: od soukromé zahrady k oblíbenému parku
Havlíčkovy sady vznikly v 80. letech 19. století z popudu podnikatele a velkoobchodníka s cukrem Moritze Grébeho, po kterém park dodnes nese svou lidovou přezdívku. Grébe koupil pozemek na svahu nad Nuslemi a nechal na něm vybudovat rozsáhlou zahradu v anglickém krajinářském stylu, doplněnou o romantické prvky typické pro zahradní architekturu konce 19. století – umělou skalní jeskyni, vodopád, kaskády i vyhlídkové terasy s výhledem přes údolí až k Vyšehradu. Součástí pozemku byla i secesní vila, kterou si Grébe nechal postavit jako letní sídlo.
Po Grébeho smrti se o zahradu přestalo pečovat tak důkladně jako dřív a část parku postupně chátrala. Ve 20. letech 20. století pozemek odkoupilo hlavní město Praha, park nechalo opravit a v roce 1929 jej otevřelo veřejnosti. V roce 1946 byl park oficiálně přejmenován na Havlíčkovy sady na počest novináře a spisovatele Karla Havlíčka Borovského, i když neformální název Grébovka mezi Pražany přežil dodnes a používá se možná i častěji než úřední jméno.
Vinohrady, které daly čtvrti jméno
Málokdo si dnes uvědomuje, že samotný název pražské čtvrti Vinohrady odkazuje právě na vinice, které se kdysi táhly po jižních svazích od dnešních Havlíčkových sadů dál směrem k Nuslím a Vršovicím. Vinařská tradice na tomto území sahá až do dob Karla IV., který ve 14. století podpořil zakládání vinic kolem Prahy zvláštním výnosem. Grébovka je jedním z posledních míst v centru Prahy, kde se tahle stará vinařská tradice dochovala v živé podobě, byť dnes v mnohem menším rozsahu než ve středověku.
Vinice na Grébovce prošla v posledních desetiletích postupnou obnovou – původní keře byly nahrazeny novými odrůdami, které lépe snášejí pražské klima, a péči o vinohrad dnes zajišťuje městská správa ve spolupráci s odborníky na vinařství. Díky tomu je Grébovka jedním z mála míst ve velkoměstě, kde si můžete doslova na pár krocích od tramvajové zastávky prohlédnout fungující městskou vinici.
Vinice a viniční altán: srdce parku
Na jižním svahu parku, s výhledem přes Nusle až k Vyšehradu a Pankráci, se rozkládá menší, ale plně funkční vinice s několika stovkami keřů révy. Vinaři z ní každý rok na podzim sklízejí hrozny a v okolí altánu se během vinobraní pořádá ochutnávka mladého vína a burčáku – letos je tahle tradice součástí zářijového programu, kterému jsme se podrobně věnovali v článku Vinobraní 2026 v Praze: Grébovka, Troja a další. Pokud vás zajímá, kde všude si letos burčák vychutnat, mrkněte i na náš přehled Kam na burčák v Praze.
Dominantou vinice je neorenesanční viniční altán – kruhová stavba s kolonádou a kopulovitou střechou, postavená jako vyhlídkový pavilon uprostřed vinohradu. Altán je jedním z nejfotografovanějších míst v celé čtvrti, zejména za zapadajícího slunce, kdy se do jeho sloupoví opírá večerní světlo a v pozadí se rýsují siluety pražských věží a Nuselský most.
Kde altán najdete a kdy se dá navštívit
Viniční altán stojí v horní části parku, přístupný po pěšině vedoucí od hlavního vchodu z ulice Havlíčkovy sady nebo od Krymské ulice. Cesta nahoru je mírně do kopce, ale zvládne ji i méně zdatný chodec za pár minut. Samotný altán je běžně přístupný zvenčí kdykoliv v otevírací době parku, dovnitř se dá nahlédnout hlavně během vinobraní nebo komentovaných prohlídek vinice, které pořádá správa pražské zeleně obvykle v září a říjnu.
Rozloha a rozdělení parku
Havlíčkovy sady patří s rozlohou přes dvanáct hektarů k větším pražským parkům a dělí se v podstatě na dvě odlišné části. Dolní partie kolem Neptunovy kašny a dětského hřiště má charakter klasického městského parku s trávníky a stinnými alejemi, zatímco horní část kolem vinice a altánu působí spíš jako venkovská krajina přenesená doprostřed města. Tenhle kontrast je jedním z důvodů, proč se sem lidé vracejí za různým účelem – jednou na piknik s dětmi, podruhé na klidnou procházku s výhledem.
Podzim jako nejkrásnější roční doba pro návštěvu
Zatímco v létě láká Grébovka spíš na stín stromů a piknik na trávníku, na podzim se mění celý charakter parku. Listy javorů a kaštanů se barví do žluta a červena, réva na vinici dostává nazlátlý odstín a ranní mlhy nad Nuslemi vytvářejí atmosféru, která návštěvníkům často připomíná spíš vinařskou oblast na jihu Moravy než centrum velkoměsta. Právě proto v redakci doporučujeme naplánovat návštěvu na pozdní odpoledne, kdy slunce zapadá za viniční altán a světlo je nejhezčí.
Co dalšího v parku nevynechat
Kromě vinice stojí za pozornost i další romantické prvky, které z Grébovky dělají malou oázu uprostřed města. Za zmínku stojí zejména vodní kaskáda a umělá jeskyně z počátků parku, secesní Neptunova kašna a rozlehlé trávníky, které se v teplých zářijových dnech pořád hodí na piknik nebo odpolední čtení s knihou.
Neptunova kašna a vodní prvky
Kašna se sochou Neptuna je jedním z mála dochovaných secesních prvků původní Grébeho zahrady. Stojí nedaleko dolního vchodu do parku a v létě i na začátku podzimu je oblíbeným místem k odpočinku i focení. O pár desítek metrů dál narazíte na umělou skalní jeskyni s vodopádem – pozůstatek romantických zahradních úprav 19. století, který dodnes působí překvapivě autenticky, i když jde o čistě umělou stavbu.
Restaurace Vila Grébovka
Přímo v parku, v bývalém letním sídle rodiny Grébeovy, dnes funguje restaurace Vila Grébovka se zahradní terasou a výhledem do zeleně. Je to příjemné místo na oběd nebo kávu po procházce, zvlášť v době, kdy okolní stromy začínají barvit listí do žluta a oranžova. Kuchyně se drží klasické české a středoevropské nabídky, takže si tu spolehlivě dáte guláš i sezónní saláty. Na terase restaurace navíc v teplejších měsících podávají i sklenku vína přímo z místní produkce, což je příjemný bonus pro ty, kdo si chtějí park spojit s malou ochutnávkou.
Pokud vám nejde jen o jídlo, ale chcete si vychutnat výhled bez davu turistů, doporučujeme dorazit v pracovní dny dopoledne nebo naopak pozdě odpoledne o víkendu, kdy už opadne největší nával rodin s dětmi a piknikujících skupinek. Park sice nikdy nepůsobí přeplněně, ale nejkrásnější ticho si užijete mimo špičku.
Dětské hřiště a odpočinkové zóny
Rodiny s dětmi ocení prostorné dětské hřiště v dolní části parku i množství laviček a stinných zákoutí po celé ploše sadů. Park je také oblíbeným místem pro běžce a je propojen pěšími trasami s navazujícími Riegrovými sady, takže se dá procházka snadno prodloužit o další kus zeleně na Vinohradech.
Grébovka a okolní čtvrť: Vinohrady a Nusle
Havlíčkovy sady leží přesně na hranici dvou pražských čtvrtí – luxusnějších, secesí protkaných Vinohrad a o něco syrovějších, ale čím dál oblíbenějších Nuslí. Tahle poloha se odráží i v tom, jak park působí: shora, od viničního altánu, se díváte na Nuselské údolí a panelová sídliště, zatímco od hlavního vchodu z Havlíčkových sadů vás obklopují honosné vinohradské činžáky z přelomu 19. a 20. století. Procházka parkem je tak i malou lekcí pražské urbanistické historie.
Nedaleko parku, směrem k Náměstí Míru, narazíte na kostel svaté Ludmily a celou řadu kaváren, knihkupectví a butiků, které dělají z Vinohrad jednu z nejpříjemnějších čtvrtí na procházku i mimo hlavní turistické trasy. Kombinace Grébovky s odpoledním výletem na Náměstí Míru nebo do Krymské ulice patří mezi tipy, které v redakci doporučujeme návštěvníkům, kteří chtějí vidět Prahu mimo centrum plné turistů.
Praktické informace pro návštěvu
Havlíčkovy sady se nachází na pomezí Vinohrad a Nuslí, hlavní vstupy jsou z ulic Havlíčkovy sady, Krymská a Slovenská. Park je volně přístupný celoročně, vstup je zdarma a není potřeba žádná rezervace ani vstupenka.
Jak se do Grébovky dostat
Nejpohodlnější je vystoupit na tramvajové zastávce Krymská (linky 4, 22, 23) nebo dojít pěšky od stanice metra Náměstí Míru (linka A), odkud je to k parku asi deset minut chůze přes klidné ulice Vinohrad. Autem je v okolí parku pouze omezené rezidentní parkování, takže MHD je jasně lepší volba, zvlášť o víkendech, kdy je park plný místních.
Pokud plánujete výlet do okolí, doporučujeme kombinovat návštěvu Grébovky s procházkou po sousedních Riegrových sadech nebo s návštěvou útulných kaváren na Vinohradech, kterým jsme se věnovali v dřívějším článku. Nedaleko parku, na Krymské ulici, navíc najdete jedny z nejoblíbenějších barů a kaváren ve čtvrti, takže se procházka dá snadno protáhnout do večera. Více o historii parku najdete i na české Wikipedii nebo na stránkách Prague.eu, kde najdete i aktuální informace pro turisty.
Video průvodce
Časté otázky o Grébovce
Je vstup do Havlíčkových sadů zpoplatněný?
Ne, park je veřejně přístupný zdarma, celoročně a bez omezení otevírací doby, stejně jako většina pražských městských parků.
Dá se do viničního altánu vejít dovnitř?
Altán je běžně přístupný zvenčí, dovnitř se dá nahlédnout hlavně během vinobraní a komentovaných prohlídek vinice, které se konají obvykle v září a říjnu.
Kdy se v Grébovce koná sklizeň vinné révy?
Sklizeň probíhá tradičně na přelomu srpna a září, obvykle v návaznosti na pražské vinobraní, kdy se koná i ochutnávka burčáku a mladého vína přímo u vinice.
Je Grébovka vhodná i pro rodiny s dětmi?
Ano, v dolní části parku je prostorné dětské hřiště a rozlehlé trávníky vhodné k odpočinku i hrám, takže je park oblíbeným cílem rodinných výletů po celý rok. Cesty v parku jsou z velké části zpevněné, takže projít se dá i s kočárkem, i když strmější úseky u vinice vyžadují trochu více úsilí.
Jak dlouho trvá procházka celým parkem?
Klidná procházka od dolního vchodu k viničnímu altánu a zpět zabere přibližně 45 minut až hodinu, v závislosti na počtu zastávek u kašny, jeskyně a vyhlídek.
Dá se v parku i najíst?
Ano, přímo v areálu funguje restaurace Vila Grébovka s terasou, kde je možné posedět nad obědem nebo kávou s výhledem do zeleně a na protější Nuselské údolí.
Anežka je rodilá Pražačka z Vinohrad, vystudovala turismus na VŠE. Sedm let vedla blog Praha jinak (12 tisíc měsíčních čtenářů), kde mapovala alternativní místa, lokální podniky a méně známé čtvrti. Pro Pražské fórum sestavuje redakční koncepci a píše longformy o pražských čtvrtích.



