Vinohrady v létě mají zvláštní kouzlo. Zatímco centrum Prahy se v červenci plní davy turistů, stačí popojet dvě stanice metrem a ocitnete se ve čtvrti, kde léto plyne pomaleji – mezi secesními fasádami, korunami platanů a zahrádkami, na kterých se sedí až do noci. V redakci máme Vinohrady dlouhodobě v oblibě, a tak jsme dali dohromady průvodce, který kombinuje to nejlepší z letních Vinohrad: kavárny, kam se schováte před poledním sluncem, vinici Grébovka s výhledem na město i gastro tipy od farmářských trhů po pivní zahrádky. Všechna místa známe, všechna fungují a všechna se dají zvládnout pěšky během jednoho dne.
Proč jsou Vinohrady v létě tak příjemné
Vinohrady vděčí za své jméno vinicím, které tu nechal ve 14. století vysadit Karel IV. Z původních svahů révy zbyla dodnes jen vinice v Havlíčkových sadech, zato čtvrť sama vyrostla na konci 19. století do podoby, která z ní dělá jednu z nejhezčích rezidenčních částí Prahy: široké bulváry, vysoké činžovní domy s bohatě zdobenými fasádami a především spousta zeleně. Právě zeleň je v létě klíčová – Riegrovy sady, Havlíčkovy sady a stromořadí podél ulic drží čtvrť o poznání chladnější a příjemnější, než je rozpálená dlažba Starého Města.
Druhým důvodem je rytmus. Vinohrady jsou čtvrť, kde se skutečně žije – lidé tu ráno chodí pro kávu, odpoledne s dekou do parku a večer na víno nebo pivo na zahrádku. Turistů potkáte minimum, a přesto je nabídka podniků jedna z nejhustších ve městě. Od stanice metra Náměstí Míru nebo Jiřího z Poděbrad je navíc všechno popsané v tomto článku dostupné pěšky do dvaceti minut. Pokud hledáte, jak strávit letní den v Praze mimo hlavní trasy, Vinohrady jsou sázka na jistotu.
Praktická výhoda oproti jiným oblíbeným čtvrtím: Vinohrady obsluhují hned dvě linky metra a hustá síť tramvají, takže se sem pohodlně dostanete z kteréhokoli konce Prahy. Stanice Náměstí Míru, Jiřího z Poděbrad a Flora leží na lince A, tramvaje jezdí Vinohradskou, Korunní i Francouzskou ulicí. V létě se navíc vyplatí přijet spíš navečer – čtvrť tehdy ukazuje svou nejlepší tvář a zahrádky i parky ožívají dlouho po tom, co se centrum vyprázdní.
Kavárny na Vinohradech, které máme v redakci rádi
Kavárenská scéna je na Vinohradech tak hustá, že by vydala na samostatný seriál. Vybrali jsme tři podniky, které se nám osvědčily opakovaně – každý má jinou atmosféru, ale všechny dělají kávu na vysoké úrovni a v létě u nich posedíte i venku nebo v příjemně chladném interiéru.
La Bohème Café
Elegantní kavárna v Sázavské ulici s vlastní pražírnou patří k tomu nejlepšímu, co pražská káva nabízí. Interiér s vysokými stropy, koženými křesly a knihovnou působí skoro jako salon, a v horkém dni je to jedno z nejpříjemnějších míst, kam se schovat před sluncem. V létě doporučujeme jejich ledové kávové speciality a k tomu něco z vitríny s dezerty. Kávu si tu můžete koupit i s sebou domů v zrnech.
Monolok
Kavárna v Moravské ulici s minimalistickým interiérem a klidným dvorkem, který v létě funguje jako malá oáza – zeleň, stín a ticho pár kroků od Vinohradské. Monolok je ideální na delší posezení s knihou nebo notebookem, káva stojí na kvalitních zrnech a nabídka snídaní a lehkých jídel drží krok. Dvorek bývá odpoledne plný, takže kdo chce místo, měl by přijít spíš dopoledne.
Mamacoffee Londýnská
Jedna z prvních vlaštovek pražské vlny výběrové kávy sídlí v Londýnské ulici a pořád patří k nejsympatičtějším kavárnám ve čtvrti. Mamacoffee staví na férově obchodované kávě z vlastní pražírny a na domácké atmosféře, která se za roky nezměnila. V létě tu dobře funguje cold brew a posezení u otevřených oken s výhledem do klidné rezidenční ulice.
Grébovka: vinice, altán a piknik s výhledem
Havlíčkovy sady, kterým nikdo v Praze neřekne jinak než Grébovka, jsou hlavní letní magnet čtvrti. Park na svahu mezi Vinohrady a Vršovicemi vznikl v 19. století jako soukromá zahrada průmyslníka Moritze Gröbeho a dodnes si drží velkorysý, skoro italský ráz: novorenesanční Gröbeho vila, umělá jeskyně zvaná grotta a hlavně jediná skutečná vinice, která z královských Vinohrad zbyla. Podrobněji jsme o ní psali v článku Pražské vinice: Grébovka, Svatá Klára a kde ochutnat víno.
Srdcem letní Grébovky je Viniční altán – dřevěný pavilon uprostřed vinice, kde se čepuje víno z místních hroznů a odkud je jeden z nejhezčích výhledů na Prahu, jaké se dají zažít se sklenkou v ruce. Kdo dává přednost kávě, najde ji v pavilonu Grébovka u dětského hřiště. Park je volně přístupný a trávníky jsou ideální na piknik; stín poskytují vzrostlé duby a platany i pergoly kolem vinice. Pokud vás lákají další zelená zákoutí města, sepsali jsme i přehled nejhezčích pražských zahrad otevřených veřejnosti.
Praktická poznámka z redakce: nejhezčí světlo má Grébovka podvečer, kdy slunce klesá za Nusle a vinice zezlátne. Víkendová odpoledne bývají u altánu plná, ve všední den ale míváte terasu skoro pro sebe. Základní informace o parku najdete také na oficiálním turistickém portálu Prague.eu a historii parku shrnuje česká Wikipedie.
Gastro tipy: od trhů na Jiřáku po pivní zahrádky
Vinohradské léto se točí kolem jídla a pití pod širým nebem. Tady jsou místa, která v redakci považujeme za povinnou zastávku.
Farmářské trhy na Jiřáku
Náměstí Jiřího z Poděbrad s monumentálním Plečnikovým kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně hostí jedny z nejznámějších farmářských trhů v Praze. V sezóně tu seženete české meruňky, borůvky a rajčata, k tomu pečivo, sýry a květiny; stánky s kávou a rychlým občerstvením dělají z trhu i dobré místo na pozdní snídani. Trhy fungují obvykle od středy do soboty dopoledne až do odpoledních hodin – v sobotu bývá největší výběr i největší nápor. Nakoupené ovoce pak stačí odnést o pár set metrů dál do Riegrových sadů a piknik je hotový.
Vinohradský pivovar a zahrádky v Riegrových sadech
Korunní ulici vévodí Vinohradský pivovar, který vrátil do čtvrti poctivé řemeslné pivo – jejich ležáky patří k nejlepším ve městě a v létě chutnají nejlíp na venkovním posezení před pivovarem. Druhou klasikou je pivní zahrada v Riegrových sadech: lavice pod stromy, pivo v kelímku a atmosféra, která k pražskému létu neodmyslitelně patří. Louka v horní části parku je zároveň legendární místo na západ slunce s panoramatem Hradčan – deku s sebou.
Kdo má chuť na něco sladkého, najde na Vinohradech a v okolí i skvělé cukrárny a zmrzlinárny – konkrétní tipy jsme nedávno shrnuli v přehledu nejlepších ovocných pohárů a dezertů v pražských cukrárnách. A večer se vyplatí sejít Francouzskou ulicí dolů ke Krymské na hranici Vršovic, kde letní život pokračuje dlouho po setmění.
Letní procházka Vinohrady: trasa na půl dne
Pokud máte na Vinohrady jen jedno odpoledne, doporučujeme v redakci osvědčenou trasu, která spojí většinu míst z tohoto článku. Začněte na náměstí Míru u novogotického kostela svaté Ludmily a Vinohradského divadla – ráno tu bývá klid a okolní ulice s platany patří k nejfotogeničtějším ve čtvrti. Odtud se vydejte Americkou nebo Záhřebskou ulicí směrem dolů ke Grébovce; cestou si všímejte fasád, málokde v Praze je secese a novorenesance tak koncentrovaná jako tady. V parku si dejte první pauzu: sklenku vína ve Viničním altánu, nebo jen chvíli na lavičce nad vinicí s výhledem na město.
Z Grébovky pokračujte Šumavskou a Slezskou ulicí na náměstí Jiřího z Poděbrad. Pokud trefíte tržní den, doplňte zásoby – ovoce, limonádu, něco pečeného – a přesuňte se do Riegrových sadů, kde se dá strávit zbytek odpoledne na dece. Kdo dá přednost kávě, odbočí cestou do Moravské k Monoloku nebo do Londýnské k Mamacoffee. Večer pak trasa přirozeně vrcholí buď pivem před Vinohradským pivovarem v Korunní, nebo západem slunce na louce v Riegrových sadech; obojí stihnout se dá jen s dobrým plánováním, protože louka se v červenci plní už kolem osmé.
Celá trasa měří zhruba pět kilometrů a bez zastávek by zabrala hodinu a půl – se zastávkami počítejte s pěti až šesti hodinami. Terén je mírně kopcovitý, ale chodí se dobře; jediné výraznější stoupání je zpáteční cesta z Grébovky. V horkých dnech doporučujeme vyrazit až po třetí hodině odpoledne, kdy slunce ztrácí sílu a parky se probouzejí k večernímu životu. A pokud vám po Vinohradech zbyde energie, Krymská a vršovické podniky za hranicí čtvrti jsou logické pokračování večera.
Jedna věc, kterou na letních Vinohradech oceňujeme možná nejvíc: všechno je blízko, ale nic nespěchá. Čtvrť nemá jedinou „povinnou“ památku, kvůli které byste se museli honit, a právě proto je ideální pro pomalé letní dny. Stačí si vybrat park, kavárnu a zahrádku – a nechat den plynout vinohradským tempem.
Video průvodce
Historii i současnou proměnu čtvrti hezky shrnuje následující video – dozvíte se v něm, proč na Vinohradech kdysi rostla vinná réva a čím si čtvrť získala pověst nejoblíbenější adresy v Praze.
Časté dotazy: Vinohrady v létě
Jak se do Grébovky dostanu městskou dopravou?
Nejjednodušší je metro A do stanice Náměstí Míru a odtud asi deset minut pěšky Francouzskou a Šumavskou ulicí, případně tramvají k zastávce Krymská na vršovické straně parku. Park má několik vstupů a je otevřený celoročně.
Je vstup do vinice Grébovka volný?
Havlíčkovy sady jsou volně přístupný veřejný park. Samotná vinice je oplocená, ale Viniční altán uprostřed ní funguje jako vinárna s obsluhou – posedíte přímo mezi řadami révy a ochutnáte víno z místních hroznů.
Kdy fungují farmářské trhy na Jiřáku?
Obvykle od středy do soboty, zhruba od 8 do 18 hodin, v sobotu kratší dobu. Před návštěvou doporučujeme ověřit aktuální program na webu tržiště, v létě se konají i doprovodné akce.
Kde je na Vinohradech nejhezčí západ slunce?
Na louce v horní části Riegrových sadů, odkud je panorama Pražského hradu. Alternativou je terasa Viničního altánu v Grébovce s výhledem na jižní část města.
Jsou Vinohrady vhodné pro rodiny s dětmi?
Ano. Riegrovy sady i Grébovka mají velká dětská hřiště, parky nabízejí stín a trávníky na hraní a vzdálenosti jsou krátké. Zmrzlina nebo pohár v okolních cukrárnách pak poslouží jako spolehlivá motivace.
Kam na Vinohradech na snídani nebo brunch?
Dobrou snídani nabízejí kavárny zmíněné výše – Monolok a Mamacoffee vaří snídaně celý den, La Bohème Café láká na dezerty. O víkendu bývá plno, rezervace nebo dřívější příchod se vyplatí.
Anežka je rodilá Pražačka z Vinohrad, vystudovala turismus na VŠE. Sedm let vedla blog Praha jinak (12 tisíc měsíčních čtenářů), kde mapovala alternativní místa, lokální podniky a méně známé čtvrti. Pro Pražské fórum sestavuje redakční koncepci a píše longformy o pražských čtvrtích.




