Splutí Berounky patří k nejoblíbenějším vodáckým zážitkům v Česku – a přitom začíná doslova za humny Prahy. Řeka, která se líně vine z Křivoklátska přes Český kras až k soutoku s Vltavou na jižním okraji metropole, nabízí klidnou vodu, kempy s večerním ohněm a scenérie, jaké byste necelou hodinu od města nečekali. V redakci máme Berounku rádi právě proto, že se na ni dá vyrazit bez velkých příprav: v pátek odpoledne sednete na vlak, večer stavíte stan u řeky a v neděli se vracíte domů opálení a příjemně unavení. Sepsali jsme pro vás osvědčené úseky, praktické rady k půjčovnám a dopravě i pár tipů, díky kterým proběhne váš víkend na řece bez stresu.
Proč právě Berounka: řeka pro pohodáře i rodiny
Berounka vzniká v Plzni soutokem čtyř řek – Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy – a do Vltavy se vlévá v Praze-Lahovicích, kousek od Zbraslavi. Pro vodáky je zajímavá prakticky v celé délce, ale největší kouzlo má střední a dolní tok: nejprve protéká chráněnou krajinnou oblastí Křivoklátsko, která je zároveň biosférickou rezervací UNESCO, a poté se prořezává vápencovými skalami Českého krasu kolem Tetína, Srbska a Karlštejna. Málokterá česká řeka nabídne na tak krátké vzdálenosti tolik proměn krajiny.
Na rozdíl od Vltavy nebo Ohře tu nenajdete davy půjčených raftů ani frontu na jezu. Berounka je řeka spíš rozjímavá – proud je většinou mírný, úseky mezi jezy dlouhé a klidné, takže zbývá čas koukat po volavkách, skalách a hradech nad hladinou. Právě proto ji doporučujeme rodinám s dětmi, začátečníkům i všem, kdo chtějí od vodáckého víkendu hlavně odpočinek, a ne adrenalin.
Berounka má navíc zvláštní literární kouzlo. Právě tady, v Luhu pod Branovem, trávil dětství spisovatel Ota Pavel a jeho vzpomínky na tátu a převozníka Proška dodnes patří k tomu nejkrásnějšímu, co o českých řekách vzniklo. Kdo je četl, pluje kolem Branova s husí kůží; kdo ne, má ideální čtení do stanu. Na Branově dodnes funguje přívoz a spisovatelovu památku připomíná malá pamětní síň – zastávka, kterou při splutí doporučujeme zařadit.
Jak řeka teče a co od ní čekat
Obtížnost Berounky se pohybuje v kategorii klidné, snadno sjízdné vody – za běžného letního stavu ji zvládne každý, kdo udrží pádlo. Počítejte ale s tím, že v suchých týdnech bývá vody méně a loď je občas potřeba na mělčinách přetáhnout. Naopak po vydatných deštích se řeka umí rychle zvednout, proto se před vyplutím vždy vyplatí zkontrolovat aktuální vodní stav. Tempo plavby je volné: za den pohodlně urazíte 15 až 25 kilometrů včetně přestávek na koupání a oběd.
Řeka je zároveň překvapivě živá: při troše štěstí zahlédnete ledňáčka, volavky nebo vydru a v podvečer nad hladinou loví netopýři. Břehy střídají mělčiny a pískové lavice, kde se dá zastavit na koupání, s hlubšími tišinami plnými ryb – Berounka je ostatně mezi rybáři pojem. Kdo vypluje brzy ráno, má řeku často jen sám pro sebe a k tomu mlhu, která se zvedá z hladiny.
Nejoblíbenější úseky: odkud kam vyrazit
Na víkendové splutí se nejčastěji jezdí na střední a dolní tok, který je dobře dostupný vlakem z Prahy a nabízí hustou síť kempů i půjčoven. Tři úseky, které v redakci považujeme za nejvděčnější, na sebe navíc plynule navazují – kdo má dva až tři dny, může si je spojit do jedné plavby.
Vzdálenosti jsou příjemně kompaktní: z Roztok u Křivoklátu do Berouna je to zhruba 25 říčních kilometrů, z Berouna do Karlštejna kolem deseti a z Karlštejna k soutoku s Vltavou necelých třicet. Podle času a kondice si tak snadno poskládáte trasu na jeden den, na víkend i na prodloužený třídenní výlet.
Roztoky u Křivoklátu – Beroun: srdce Křivoklátska
Klasika, kterou většina vodáků zná nazpaměť, a přesto se sem rádi vracejí. Z Roztok u Křivoklátu, nad nimiž se tyčí gotický hrad Křivoklát, teče řeka hlubokým zalesněným údolím přes Zbečno a Nižbor do Berouna. Kolem jsou strmé stráně Křivoklátska, ranní mlhy nad hladinou a vesnice, kde čas plyne pomaleji. Úsek měří zhruba 25 kilometrů, takže vychází ideálně na jeden delší den nebo dva pohodové dny s noclehem v kempu. Údolím navíc vede železniční trať z Berouna do Rakovníka, díky které se snadno dostanete na start i ze startu zpět.
Cestou stojí za krátkou zastávku Nižbor se zámkem nad řekou a sklárnou Rückl, kde se dá domluvit exkurze do výroby křišťálu. A pokud máte čas, vyplatí se před vyplutím vystoupat z Roztok na samotný Křivoklát – hrad patří k nejstarším a nejvýznamnějším v Česku a výhled z jeho věže na údolí Berounky je tou nejlepší upoutávkou na plavbu, která vás čeká.
Beroun – Srbsko – Karlštejn: kaňon Českého krasu
Za Berounem se krajina promění: lesnaté kopce vystřídají vápencové skály a řeka vpluje do Českého krasu. Nad hladinou se objeví ostroh Tetína spojený s příběhem svaté Ludmily, u Srbska lemují břehy skalní stěny oblíbené mezi lezci a za dalším ohybem řeky se na kopci vynoří silueta hradu Karlštejn – z hladiny je to pohled, který z turistické cesty nezažijete. Úsek je kratší, na půl dne až den, a dá se krásně kombinovat s výstupem ke hradu nebo procházkou po okolních vyhlídkách.
Dolní Berounka: Řevnice, Dobřichovice a dojezd ku Praze
Poslední část toku vede z Karlštejna přes Zadní Třebaň, Řevnice, Dobřichovice a Černošice až do Radotína a k soutoku s Vltavou. Krajina už je otevřenější a civilnější, zato podél řeky přibývají restaurace a zahrádky, kde se dá plavba příjemně přerušit. Kdo chce, dotáhne plavbu až na soutok a zakončí ji na jihu Prahy – odtud je kousek do Braníku a Modřan, o kterých jsme psali v článku o klidném létě na jihu Prahy. Málokterý vodácký výlet končí tak stylově: pádlujete a před vámi se otevírá město.
Praktické plánování: půjčovny, doprava a nocleh
Nejjednodušší je půjčit si loď přímo u řeky – půjčovny působí například v Roztokách u Křivoklátu, v Nižboru nebo v Berouně a větší z nich nabízejí i přepravu lodí a barelů mezi startem a cílem. V hlavní sezoně, zvlášť o víkendech, doporučujeme rezervovat s předstihem; červencové a srpnové soboty bývají nejžádanější. Na výběr je klasická otevřená kánoe pro dva až tři lidi, stabilnější raft pro rodiny s menšími dětmi, nebo paddleboard pro krátké úseky.
Velkou výhodou Berounky je doprava: podél dolního toku vede trať z Prahy do Berouna se zastávkami v Černošicích, Dobřichovicích, Řevnicích i Zadní Třebani, z Berouna pak pokračuje lokálka údolím řeky přes Nižbor a Zbečno do Roztok u Křivoklátu. Auto tedy vůbec nepotřebujete – a odpadá starost, jak ho po splutí dostat zpátky na start. Přehled vodáckých tras a aktuálních akcí v okolí najdete i na portálu Kudy z nudy.
Časově vychází víkendová klasika takto: v pátek večer dojedete vlakem na start a přespíte v kempu, v sobotu splujete první etapu, v neděli druhou a odpoledne se vrátíte vlakem z Berouna, Karlštejna nebo Řevnic zpátky do města. Kdo má jen jeden den, ať zvolí úsek z Berouna do Karlštejna: je krátký, scenericky vděčný a návrat do Prahy zvládnete vlakem do hodiny.
Kempy a zázemí podél řeky
Nocleh je na Berounce nejpříjemnější ve vodáckých kempech, které najdete v pravidelných rozestupech podél celého popsaného úseku – mimo jiné v Roztokách u Křivoklátu, ve Zbečně, v Nižboru i v Srbsku. Většinou jde o jednoduché travnaté louky u vody se sociálním zázemím, ohništěm a občerstvením; komfort nečekejte, atmosféru ano. Kdo stanu neholduje, najde v Berouně, Řevnicích nebo Dobřichovicích penziony a hotely a může si víkend rozdělit na dvě jednodenní plavby. S menšími dětmi se osvědčuje kombinovat den na vodě s dnem na suchu – tipy na nenáročné rodinné výlety jsme sepsali třeba v průvodci po Kunratickém lese.
Bezpečnost na vodě: jezy, počasí a vybavení
Berounka je přívětivá řeka, ale i na ní platí základní pravidla. Největší pozornost si zaslouží jezy: na středním a dolním toku jich je celá řada a jejich sjízdnost se mění podle aktuálního stavu vody. Zlaté pravidlo zní – co neznáte, to si nejdřív prohlédněte ze břehu, a když si nejste jistí, loď přeneste. Přenášení zabere pár minut, převrácená loď s promáčenými barely pokazí celý den. Dětem a slabším plavcům patří plovací vesta po celou dobu plavby, nejen na jezech.
Sledujte také počasí a vodní stav: po bouřkách umí řeka rychle stoupnout a zkalit se. Cennosti vozte v barelu nebo nepromokavém vaku, telefon ideálně ještě v uzavíratelném sáčku. A nezapomeňte na opalovací krém a pokrývku hlavy – na hladině slunce pálí dvojnásob, i když se zdá být pod mrakem. Podrobnosti o řece samotné, jejích přítocích a povodí najdete na Wikipedii.
Poslední rada se týká ohňů a odpadků: kempy mají vyhrazená ohniště, mimo ně oheň nerozdělávejte, zvlášť v suchých týdnech, kdy platívají zákazy. Vše, co si na vodu vezete, si také odvezte s sebou – Křivoklátsko i Český kras jsou chráněná území a zůstanou krásná jen tehdy, když po vodácích nezůstávají stopy.
Video průvodce
Často kladené otázky
Je splutí Berounky vhodné pro úplné začátečníky?
Ano, Berounka patří mezi nejsnazší české vodácké řeky. Proud je za běžného letního stavu mírný a úseky mezi jezy klidné. Začátečníkům doporučujeme stabilnější loď, kratší denní etapy a jezy raději přenášet.
Jak dlouho trvá splutí z Roztok u Křivoklátu do Berouna?
Úsek měří zhruba 25 kilometrů. Zdatnější posádka ho zvládne za jeden delší den, s dětmi nebo při pomalejším tempu je příjemnější rozdělit si ho na dva dny s noclehem v kempu po cestě.
Kdy je nejlepší období na splutí Berounky?
Nejspolehlivější jsou červen až srpen, kdy je teplo a fungují kempy i půjčovny. V suchých obdobích může být vody málo, proto se před cestou vyplatí ověřit aktuální vodní stav a případně zvolit níže položený úsek.
Musím mít vlastní loď?
Nemusíte. Půjčovny přímo u řeky nabízejí kánoe, rafty i paddleboardy včetně pádel, vest a barelů a větší z nich zajistí i přepravu lodí mezi startem a cílem. O prázdninových víkendech doporučujeme rezervovat předem.
Dají se jezy na Berounce sjíždět?
Některé ano, jiné je nutné přenášet – záleží na konkrétním jezu a aktuálním stavu vody. Každý jez si nejprve prohlédněte ze břehu a při jakékoli nejistotě loď přeneste. S dětmi na palubě je přenášení vždy bezpečnější volba.
Jak se dostanu na start a z cíle zpět do Prahy?
Vlakem. Z Prahy jezdí vlaky do Berouna se zastávkami podél dolního toku a z Berouna pokračuje lokálka údolím řeky do Roztok u Křivoklátu. Auto tak nepotřebujete a odpadá i logistika s jeho převozem po splutí.
Anežka je rodilá Pražačka z Vinohrad, vystudovala turismus na VŠE. Sedm let vedla blog Praha jinak (12 tisíc měsíčních čtenářů), kde mapovala alternativní místa, lokální podniky a méně známé čtvrti. Pro Pražské fórum sestavuje redakční koncepci a píše longformy o pražských čtvrtích.



