Dobrá vinotéka v Praze na podzim vyhraje nad skoro čímkoli jiným. Jakmile se večery zkrátí a zahrádky se vyprázdní, přesouvá se život do sklepů, pasáží a menších podniků, kde se pije po sklenkách a mluví se o ročnících. Září je navíc měsíc, kdy dorazí burčák a první mladá vína — a pražská vinná scéna se tím pádem probouzí dřív než většina ostatních gastro odvětví. Sepsali jsme, kam v redakci chodíme a co si od jednotlivých míst slibovat.
Dělení je jednoduché: vinné bary, kde se sedí a ochutnává, vinotéky, kde se dá i nakoupit láhev domů, a městské vinice, na kterých se pije rovnou u zdroje. Většina podniků zvládá dvě z těchto rolí najednou, takže hranice je tenká.
Proč je podzim v Praze nejlepší období na víno
Vinařský rok má vrchol na podzim a v Praze to jde poznat i bez kalendáře. Do nabídky se dostávají čerstvé věci, vinaři jezdí do města představovat ročník a podniky mění nabídku sklenek rychleji než kdy jindy. K tomu se přidává počasí: jakmile klesnou teploty, funguje víno líp než pivo na zahrádce.
Burčák a mladá vína
Burčák je sezonní záležitost, která v Praze trvá zhruba od konce srpna do října podle toho, jak postupuje sklizeň. Nejdřív bývá bílý, později se objevuje i červený. Platí jednoduché pravidlo: kupujte ho tam, kde vám řeknou, od kterého vinaře je a kdy dorazil. Pravý burčák je živý, musí se převážet a skladovat v chladu a chutná jinak každý den.
Hned po burčáku přicházejí svatomartinská a mladá vína, která se otevírají v listopadu. Mezitím, tedy v září a říjnu, je ideální čas na vína z předchozího ročníku — jsou už odpočinutá a vinotéky je nabízejí za rozumné peníze, protože uvolňují místo novým.
Co pít, když se ochladí
Podzim v Praze svádí k plnějším bílým a lehčím červeným. Z moravských odrůd sedí do téhle sezony Ryzlink rýnský, Rulandské šedé a Tramín červený, z červených Frankovka a Svatovavřinecké. Česká vinařská oblast, tedy Mělnicko a Litoměřicko, dává často elegantnější a štíhlejší vína — a v pražských vinotékách se k nim dostanete snadněji než kdekoli jinde v republice.
Pokud si nevíte rady, nechte si poradit. Vinný bar pozná od vinotéky právě podle toho, jestli vám obsluha dokáže popsat, co nalévá, a jestli nabízí degustační sady po menších sklenkách.
Vinné bary v centru: kam na sklenku po práci
Centrum má výhodu dostupnosti a nevýhodu turistického provozu. Následující podniky patří k těm, které si drží úroveň bez ohledu na sezonu.
Staré Město a Josefov
- Bokovka (Dlouhá, Staré Město) — vinný bar schovaný ve dvoře, který založila parta lidí od filmu a literatury. Klidnější atmosféra, než by se od Dlouhé čekalo, a nabídka, kde se mění sklenky podle sezony.
- Autentista (Vězeňská, Josefov) — zaměření na autentická a přírodní vína, k tomu bubliny. Malý prostor, velký výběr; dobrá volba, když chcete ochutnat něco, co jinde nenajdete.
- Monarch (Na Perštýně) — kombinace vinotéky a restaurace s jednou z nejdelších nabídek v centru. Sem se chodí, když chcete jíst a pít zároveň a nemáte chuť řešit rezervace na poslední chvíli.
Malá Strana a Nové Město
- Vinograf — pobočka v Míšeňské pod Malostranským náměstím i ta na Senovážném náměstí patří ke stálicím pražské scény. Menu sklenek se obměňuje a obsluha umí poradit i úplnému začátečníkovi.
- U Sudu (Vodičkova) — legendární vinárna s labyrintem sklepení pod domem. Není to místo na tichou degustaci, zato je otevřeno dlouho do noci a pivotu na víno se tu nevyhnete.
Pokud po sklence zatoužíte po pořádném jídle, máme zvlášť sepsané tipy, kam na svíčkovou a českou klasiku — kombinace moravské Frankovky a poctivé české kuchyně je na podzim těžko překonatelná.
Vinohrady, Karlín a Smíchov: čtvrti, kde se pije nejlíp
Mimo centrum je scéna uvolněnější, ceny přívětivější a hosté z větší části místní. Pro podzimní večer to je výhoda.
Karlín
Veltlin v Křižíkově ulici je asi nejvyhraněnější vinný bar v Praze. Nalévá výhradně vína z regionů bývalého Rakouska-Uherska a klade důraz na autenticitu — žádné kompromisy, žádné mezinárodní jistoty. Je to místo, kde se dá strávit celý večer u jedné láhve a povídání o tom, odkud pochází.
Vinohrady a okolí
Vinohrady mají v názvu vinice a odpovídá tomu i hustota podniků. Le Caveau ve Francouzské spojuje francouzskou pekárnu s vinným barem, takže tu funguje i odpolední varianta se sklenkou a bagetou. Kolem náměstí Míru a Krymské pak najdete řadu menších vináren, které mění nabídku po sezonách — vyplatí se prostě projít ulici a zajít tam, kde je plno.
Smíchov a Anděl
Wine Food Market na Strakonické je hybrid mezi obchodem, bistrem a vinotékou: koupíte tu láhev, sýry i těstoviny a můžete zůstat na místě. V chladnějších měsících je vnitřní část příjemně živá a hodí se i na delší posezení ve skupině.
Vinotéky, kde si odnesete láhev domů
Vinotéka v pravém slova smyslu je obchod — a dobrá vinotéka pozná, co potřebujete, podle dvou otázek. V Praze jich je hustá síť a většina větších čtvrtí má aspoň jednu, která stojí za to.
Na co se ptát, abyste odešli s něčím dobrým:
- Od koho víno je. Jméno vinaře a obec vám řeknou víc než etiketa.
- K čemu ho chcete pít. Dobrá vinotéka staví doporučení na jídle, ne na ceně.
- Jestli mají otevřené láhve. Řada vinoték nabízí ochutnávku na místě nebo degustační večery — nejlepší způsob, jak si vybrat.
- Kdy dorazí burčák. V září je to nejrychlejší způsob, jak poznat, jestli podnik nakupuje přímo od vinařů.
Podrobnější přehled pražské gastronomie a kulturního programu vydává i oficiální turistický portál Prague.eu, kde najdete i aktuální akce spojené s vinobraním. Souhrn o českém vinařství a jednotlivých podoblastech nabízí encyklopedické heslo o vínu.
Pražské vinice: víno přímo ve městě
Praha je jedno z mála hlavních měst, kde se víno pěstuje uvnitř hranic města. Na podzim jsou tyhle vinice vůbec nejhezčí a většina z nich má vlastní altán nebo restauraci.
- Havlíčkovy sady (Grébovka) — vinice na jižním svahu nad Vršovicemi s viničním altánem, ze kterého je výhled na celé údolí. Detailně jsme ji popsali v samostatném průvodci po Grébovce a jejím viničním altánu.
- Vinice sv. Kláry v Troji, která patří k Botanické zahradě hlavního města Prahy — sem se chodí na ochutnávky s výhledem na Trojskou kotlinu.
- Salabka — nejmenší pražská vinice s vlastní produkcí a restaurací, ukrytá nad trojským svahem.
Všechny tři se dají spojit do jednoho dne s návštěvou zámku a zoologické zahrady; jak na to, jsme popsali v článku o Trojské kotlině.
Video průvodce
Jak si vybrat správný podnik podle večera
Pražská vinná scéna je dost pestrá na to, aby se dala vybírat podle situace, ne jen podle adresy. Tohle je zkratka, která nám funguje.
První rande a klidný večer ve dvou
Hledejte menší prostor s tlumeným světlem a nabídkou sklenek, ne jen láhví. Bokovka a Vinograf v Míšeňské sedí přesně do téhle kategorie — dá se tam mluvit, aniž byste museli křičet, a obsluha vás nechá na pokoji. Rezervace se o víkendu vyplatí i v malých podnicích.
Ochutnávání a učení se
Pokud chcete víno hlavně poznávat, jděte tam, kde mají vyhraněný program: Veltlin s výběrem z regionů střední Evropy nebo Autentista s přírodními víny vás posunou dál než široká nabídka bez záměru. Ptejte se na degustační sady — tři menší sklenky vedle sebe naučí víc než jedna velká.
Větší skupina a delší večer
Tady funguje kombinace vinotéky a jídla. Monarch, Wine Food Market nebo klasická vinárna s dlouhou otevírací dobou typu U Sudu zvládnou skupinu líp než osmimístný bar. Počítejte s tím, že ve špičce se v centru bez rezervace čeká.
Často kladené otázky
Jaký je rozdíl mezi vinotékou, vinným barem a vinárnou?
Vinotéka je primárně obchod — kupujete láhev domů, i když mnohé nabízejí i konzumaci na místě. Vinný bar staví na sklenkách, kurátorované nabídce a poradenství obsluhy; jídlo bývá doplňkové, spíš sýry a drobnosti. Vinárna je tradiční český formát s plným menu a delší otevírací dobou. V Praze se dnes tyhle kategorie hodně prolínají a řada podniků funguje ve dvou rolích najednou.
Kdy se v Praze prodává burčák?
Sezona začíná zhruba koncem srpna a trvá do října, přesné načasování se odvíjí od sklizně. Nejdřív bývá k dostání bílý, později i červený. Burčák je živý produkt, takže se vyplatí kupovat ho tam, kde vám řeknou jméno vinaře a datum dodání — a vypít ho co nejdřív. Během září ho nabízí většina vinoték i stánky na farmářských trzích a při vinobraních.
Vyplatí se rezervovat si ve vinném baru místo?
V pátek a v sobotu rozhodně, a to i v podnicích, které působí nenápadně. Většina pražských vinných barů má kapacitu v řádu desítek míst, takže se plní rychle. Ve všední den kolem šesté večer se dostanete skoro všude, po osmé už je to loterie. Na podzim navíc odpadá zahrádka, takže se všichni vejdou dovnitř — a nevejdou.
Kolik stojí sklenka vína v pražském vinném baru?
Rozptyl je velký a odvíjí se od lokality, odrůdy a toho, jestli jde o běžný ročník, nebo o výběrovou položku. Obecně platí, že v centru zaplatíte víc než na Vinohradech nebo ve Vršovicích a že degustační sada bývá výhodnější než tři samostatné sklenky. Aktuální ceník má každý podnik na svém webu nebo na tabuli u vstupu.
Dá se v Praze ochutnat víno z pražských vinic?
Ano, a je to jedna z věcí, kterými se Praha liší od jiných metropolí. Vinice sv. Kláry v Troji, Salabka nad trojským svahem i vinice v Havlíčkových sadech mají vlastní produkci a nabízejí ji přímo na místě. Množství je malé, takže se vína rychle vyprodávají — na podzim po sklizni je ale nabídka nejpestřejší.
Jaké moravské odrůdy se hodí k podzimnímu počasí?
Z bílých fungují plnější a aromatičtější odrůdy: Ryzlink rýnský, Rulandské šedé, Tramín červený nebo Pálava. Z červených sáhněte po Frankovce, Svatovavřineckém nebo Rulandském modrém — jsou dost lehké na to, aby se pily i bez těžkého jídla, ale mají dost struktury na chladnější večer. Pokud chcete vyzkoušet něco méně obvyklého, zeptejte se na vína z české oblasti, tedy z Mělnicka a Litoměřicka.
Shrnutí na závěr
Podzim je v Praze pro víno nejlepší období v roce: přijde burčák, vinaři představují nový ročník a podniky mění nabídku sklenek každý týden. Kdo chce poznávat, ať míří do Veltlinu nebo Autentisty; kdo hledá příjemný večer, do Bokovky nebo Vinografu; kdo si chce odnést láhev domů, ať se ptá na jméno vinaře. A když vyjde hezký den, stojí za to vyrazit rovnou na některou z pražských vinic — sklenka s výhledem na město po sklizni je něco, co bar nenahradí.
Štěpán se gastronomické scéně Prahy věnuje deset let — psal pro Foodie a Apetit, externě hodnotí restaurace pro Maurerův Grand Restaurant. Specializuje se na fine dining, ale stejně tak rád recenzuje bistro a hospody.




