Když teploměr v Praze šplhá nad třicítku, dlážděné ulice centra se mění v rozpálenou pec a chuť na procházku mizí někde mezi Václavským náměstím a Karlovým mostem. Právě v takové dny se vyplatí vzpomenout si, že galerie v Praze patří k nejpříjemnějším útočištím před letním žárem. Klimatizované sály, tlusté zdi historických budov a klid, který k prohlížení umění patří, dělají z muzeí a galerií ideální letní program. Vedro navíc paradoxně hraje ve prospěch návštěvníků: zatímco davy se tlačí u řeky a na náplavkách, ve výstavních sálech bývá v tropických týdnech volněji než jindy. V redakci máme pro horké dny vyzkoušenou trasu od Holešovic přes Staré Město až na Kampu – a v tomto přehledu se o ni dělíme, včetně tipů, kdy vyrazit, aby vám sály patřily skoro jen vám, kde se cestou občerstvit a jak celý den zakončit venku, až žár konečně opadne.
Holešovice a Letná: moderní umění ve velkém stylu
Holešovice jsou dnes bezpochyby nejživější galerijní čtvrť Prahy. Bývalá průmyslová čtvrť mezi Vltavou a Stromovkou nabízí hned několik zastávek, které vydají na celý den – a ty největší se pyšní prostornými, příjemně temperovanými sály, kde na letní vedro rychle zapomenete. Doprava je jednoduchá: tramvají na zastávku Veletržní palác nebo metrem C na Vltavskou, odkud je všude pár minut pěšky. Cestou mezi galeriemi můžete nakouknout i do Pražské tržnice, kde se dá schovat ve stínu historických hal, dát si oběd a doplnit energii na druhou polovinu dne.
Veletržní palác Národní galerie
Funkcionalistický kolos z roku 1928 na ulici Dukelských hrdinů je domovem sbírek moderního a současného umění Národní galerie. Obrovská prosklená dvorana působí vzdušně i v největším horku a rozlehlé expozice českého i světového umění 19., 20. a 21. století si žádají klidně tři hodiny času – přesně tolik, kolik potřebuje odpolední žár venku opadnout. Najdete tu Kupku, francouzské moderní mistry i české umění posledních dvou století a k tomu se pravidelně střídají velké výstavní projekty v přízemních halách. Budova sama je přitom památkou funkcionalismu, o které Le Corbusier při návštěvě Prahy mluvil s neskrývaným respektem – už jen procházka dvoranou s ochozy stojí za vstupenku. Aktuální výstavy a otevírací dobu najdete na prague.eu.
DOX a vzducholoď Gulliver
Centrum současného umění DOX v Poupětově ulici je druhý povinný bod. Bílý labyrint sálů, teras a schodišť vybízí k pomalému bloudění a výstavy tu často míří k aktuálním společenským tématům, takže je o čem přemýšlet i u ledové kávy v místní kavárně. Na střeše budovy se vznáší dřevěná vzducholoď Gulliver – architektonická kuriozita spojující galerii s literaturou, kterou stojí za to vidět zblízka, byť v tropických dnech doporučujeme spíš chladnější útroby galerie. V knihkupectví DOXu se navíc skvěle vybírají knihy o umění a designu, které jinde neseženete.
Pokud máte rádi techniku, doplňte holešovický okruh o Národní technické muzeum na Letné. Expozice dopravy s historickými lokomotivami, letadly zavěšenými pod stropem a veterány patří k nejpůsobivějším muzejním sálům v zemi a v parných dnech tu bývá příjemně – a školáky nadchne spolehlivěji než leckterá obrazárna.
Staré Město a Josefov: umění v historických zdech
Centrum města nabízí kombinaci, která v létě funguje spolehlivě: metrové zdi starých budov drží uvnitř příjemný chládek a mezi jednotlivými zastávkami to je vždy jen pár minut. Navíc jste hned u řeky, kde večer čeká odměna v podobě nábřežní atmosféry. Tramvaj číslo 17 podél Vltavy vás pohodlně přiblíží ke všem zastávkám této části okruhu.
Galerie Rudolfinum
Novorenesanční Rudolfinum na Alšově nábřeží zná většina lidí jako sídlo České filharmonie, ale jeho výstavní křídlo patří k nejlepším prostorům pro současné umění v zemi. Vysoké sály s denním světlem hostí promyšlené výstavy světových jmen a vstup do galerie bývá zdarma, což z ní dělá ideální spontánní zastávku – i kdybyste měli jen půl hodiny. Součástí budovy je také krásná kavárna s vysokými stropy, která patří k nejelegantnějším místům na kávu v centru a v létě funguje jako spolehlivá klimatizovaná oáza.
Přes ulici sídlí Uměleckoprůmyslové museum s expozicí designu, skla, módy a užitého umění – další budova, kde se v horku dýchá výrazně lépe než venku. Milovníci starého umění by pak neměli minout Anežský klášter v ulici U Milosrdných, kde Národní galerie vystavuje středověké umění Čech a střední Evropy. Gotické ambity kláštera ze 13. století, spojeného se svatou Anežkou Českou, jsou možná nejchladnějším místem v celém centru – a klášterní zahrady s plastikami, do kterých je vstup volný, jsou večer krásným místem na vydechnutí. Galerie hlavního města Prahy navíc provozuje výstavní síně přímo na Staroměstském náměstí v gotickém Domě U Kamenného zvonu, takže se dá kultura vplést i do klasické procházky centrem.
Kampa a okolí: umění u vody
Museum Kampa v budově Sovových mlýnů přímo na břehu Vltavy spojuje dvě letní radosti: klimatizované sály a bezprostřední blízkost vody. Sbírka Medy Mládkové stojí na dvou pilířích – obrazech Františka Kupky, průkopníka abstrakce, a sochách Otto Gutfreunda – a doplňují ji výstavy středoevropského umění. Před budovou na vás z terasy shlíží řada obřích bronzových miminek Davida Černého, jeden z nejfotografovanějších artefaktů v okolí. Po prohlídce se můžete projít parkem na Kampě, kde je pod vzrostlými stromy i v horku snesitelně, posedět u vody nebo pokračovat na Malou Stranu; kousek od muzea stojí i Werichova vila, kde žil Jan Werich a která dnes slouží jako kulturní prostor s expozicí. Pokud vám po umění vyhládne, okolí nabízí spoustu podniků; inspiraci na dobrý start dne najdete v našem přehledu letních snídaní v Praze.
Národní muzeum pro rodiny
S dětmi míří v horku jasná volba na Václavské náměstí. Historická budova Národního muzea prošla velkou rekonstrukcí a její moderní, klimatizované expozice – od pravěku přes slavnou mineralogickou sbírku po dějiny 20. století – zabaví školáky na celé odpoledne. Spojovací chodba mezi historickou a novou budovou, výhled z kopule na rozpálené střechy města a interaktivní dětské muzeum dělají z návštěvy program, který obstojí i u náročného publika. Bonus pro rodiče: všechno si užijete z příjemného chládku, zatímco venku se Václavák peče na slunci. Více o historii nejstaršího českého muzea najdete na Wikipedii.
Praktické tipy: kdy a jak na galerie v létě
Načasování je v létě polovina úspěchu. Většina velkých institucí otevírá v deset hodin dopoledne a právě první dvě hodiny bývají nejklidnější – turistické skupiny dorazí obvykle až kolem poledne. Druhé klidné okno nastává po šestnácté hodině, kdy jednodenní návštěvníci města odjíždějí. Pozor na pondělky: Národní galerie i řada dalších muzeí má zavírací den, proto si otevírací dobu vždy ověřte na webu konkrétní instituce. Vstupenky na velké letní výstavy se vyplatí koupit online předem – ušetříte čekání na pokladně, které se v sezóně umí protáhnout, a u některých institucí online nákupem i pár korun ušetříte.
Jak si den chytře poskládat
V redakci osvědčený model vypadá takhle: dopoledne jedna velká instituce (Veletržní palác nebo Národní muzeum), oběd v klimatizované restauraci či ve stínu zahrádky, odpoledne menší galerie (Rudolfinum, Kampa) a večer už venku – ideálně na některé z letních scén. Co hrají divadla pod širým nebem, jsme sepsali v článku o letních scénách v Praze. Mezi budovami se přesouvejte tramvají – klimatizované vozy dnes jezdí na většině linek a ušetří vám pochod po rozpáleném asfaltu. Do většiny expozic nesmíte s velkou taškou ani s pitím, šatny a skříňky ale bývají zdarma, takže láhev s vodou nechte v šatně a doplňte tekutiny před vstupem a po něm. A poslední tip: řada galerijních kaváren funguje i bez vstupenky do expozice, takže se dají používat jako plnohodnotné útočiště i ve dnech, kdy na umění nemáte náladu.
Za zmínku stojí i letní večery, kdy kulturní instituce žijí déle než obvykle. Řada pražských galerií pořádá v teplých měsících komentované prohlídky, přednášky a večerní akce, při kterých se do sálů dostanete v netradiční čas – a právě podvečerní návštěva má v tropických týdnech zvláštní kouzlo: davy zmizí, světlo v sálech změkne a z oken Veletržního paláce nebo Rudolfina vidíte město, jak se pomalu chystá na večer. Sledujte proto programy jednotlivých institucí; velké letní akce typu muzejních nocí sice patří spíš jarnímu termínu, ale jednorázových večerních událostí je i v červenci a srpnu dost. A pokud byste si chtěli galerijní léto poskládat do delší trasy, nabízí se spojit Holešovice se Starým Městem právě tramvají číslo 17 podél řeky – cesta samotná je díky výhledům na Hradčany jedním z nejhezčích přesunů, jaké pražská MHD nabízí.
Video průvodce
Časté otázky
Které galerie v Praze mají klimatizaci?
Moderní klimatizované či temperované sály najdete především ve Veletržním paláci, DOXu, Národním muzeu po rekonstrukci a v Museu Kampa. Historické budovy jako Anežský klášter zase drží přirozený chládek díky metrovým zdem, takže se v nich dýchá příjemně i bez techniky.
Kolik stojí vstup do pražských galerií?
Vstupné se liší podle instituce a konkrétní výstavy. Galerie Rudolfinum bývá zdarma, u Národní galerie, DOXu a dalších institucí doporučujeme ověřit aktuální ceník, slevy pro studenty a rodinné vstupné přímo na jejich webu.
Kdy je v galeriích nejméně lidí?
Nejklidněji bývá hned po otevření mezi desátou a dvanáctou hodinou a poté v pozdním odpoledni po šestnácté hodině. Víkendová odpoledne a deštivé dny jsou naopak nejrušnější.
Mají pražská muzea otevřeno v pondělí?
Většinou ne – pondělí je tradiční zavírací den Národní galerie i řady dalších institucí. Výjimky existují, proto si otevírací dobu vždy ověřte předem na webu konkrétního muzea.
Kam s dětmi do muzea v horkém dni?
Skvěle funguje Národní muzeum s přírodovědnými expozicemi, dětským muzeem a výhledem z kopule, nebo Národní technické muzeum na Letné s letadly a lokomotivami. Starší děti obvykle baví i DOX se vzducholodí Gulliver na střeše.
Dá se návštěva galerie spojit s večerním programem?
Ano, ideálně s letním kinem nebo divadlem pod širým nebem – odpoledne strávíte v chladných sálech a večer venku, až žár opadne. Od Rudolfina i Kampy jste navíc pár kroků od náplavek, kde léto v Praze žije nejvíc.
Anežka je rodilá Pražačka z Vinohrad, vystudovala turismus na VŠE. Sedm let vedla blog Praha jinak (12 tisíc měsíčních čtenářů), kde mapovala alternativní místa, lokální podniky a méně známé čtvrti. Pro Pražské fórum sestavuje redakční koncepci a píše longformy o pražských čtvrtích.




