Když mě někdo v redakci požádá o tip na rande nebo o místo, kde si vyčistím hlavu po půldnu strávenému editováním textů, vždycky zní moje odpověď stejně: zahrady Praha má v takovém množství a kvalitě, že se za nimi do žádného jiného středoevropského města jezdit nemusí. Vyrostla jsem na Vinohradech kousek od Riegrových sadů a sedm let jsem na blogu Praha jinak mapovala tu méně okoukanou tvář města — a tahle moje láska k pražským zahradám tam vznikla.
V tomhle průvodci jsem dala dohromady svoje nejmilovanější barokní klenoty na Malé Straně, opomíjená místa na Smíchově i pár tipů, které najdete jen těžko v běžných průvodcích. Ke každé zahradě píšu otevírací dobu, vstupné a pár osobních postřehů — co kde fotit, kdy přijít a kam zaskočit na kafe. Většinu z nich znám pěšky, fotograficky i z různých ročních dob, a snažím se být co nejkonkrétnější: žádné fráze ve stylu „magická atmosféra“, jen kdy přijít, kde stát a co si vychutnat.
Vrtbovská zahrada: barokní klenot pod Petřínem
Vrtbovskou zahradu na Malé Straně považuju za nejhezčí terasovou zahradu ve střední Evropě a popravdě bych se s tím tvrzením klidně hádala. Stoupá ve čtyřech terasách po jižním svahu Petřína, otevírá výhled na červené střechy Malé Strany a Pražský hrad — a uprostřed dubna, když rozkvete tisícovka tulipánů, mi pokaždé docházejí slova. Zahrada vznikla v letech 1715–1720 podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky pro hraběte Jana Josefa z Vrtby a od roku 2000 je zapsaná na seznamu kulturních památek UNESCO.
Co byste neměli minout
Sala terrena s freskami Václava Vavřince Reinera od vstupu ohromí každého návštěvníka — všimněte si scény Apollóna a múz na klenbě. Z horní terasy jsou nejlepší výhledy — doporučuju vzít si knížku a posedět na lavičce stranou od skupiny turistů. Sochařskou výzdobu vytvořil Matyáš Bernard Braun, takže každá socha stojí za zastavení; nejkrásnější jsou alegorie ročních období na hlavní balustrádě.
Otevírací doba (sezona 2026): denně 10:00–19:00 od dubna do konce října. Vstupné 145 Kč dospělí, snížené 110 Kč. Kupte si lístek online přes portál Kudy z nudy, vyhnete se frontě o víkendu.
Tip na kavárnu po prohlídce
Pod Vrtbovskou zahradou v Karmelitské ulici sídlí Café Savoy, jedna z nejstarších kaváren v Praze s krásným novorenesančním stropem. Po hodině strávené v barokní zahradě objednejte vídeňskou kávu a žemlovku — kombinace, která mi přijde jako přirozené pokračování zážitku. Alternativou je Cukrkávalimonáda hned za rohem v Lázeňské, kde mají úžasné domácí dezerty a klidnější atmosféru.
Valdštejnská zahrada: pávi, sochy a tichá oáza
Valdštejnskou zahradu jsem poprvé objevila ještě jako studentka VŠE, když jsme tudy s kamarády hledali zkratku z metra Malostranská. Místo zkratky jsme tam strávili tři hodiny a od té doby se vracím každý květen, kdy začínají hnízdit pávi a kvete nejvíc růží. Vstup je zdarma a to z ní dělá pro Pražáky úplně nejlepší veřejnou zahradu na Malé Straně. Zahrada vznikla v letech 1623–1629 pro Albrechta z Valdštejna a dnes ji spravuje Senát Parlamentu ČR.
Architektura, která vyráží dech
Manýristická sala terrena Albrechta z Valdštejna je impozantní — devět metrů vysoký otevřený sál s freskami Baccia Bianca, kde se v létě konají koncerty Senátu (program zveřejňují vždy v dubnu na webu Senátu, lístky se rozdávají zdarma). Umělá krápníková stěna s dračími hlavami vypadá jako z fantasy filmu, a když si k ní stoupnete za soumraku, slyšíte vodu z fontán a tlukot pávích ocasů. Kopie Adriaena de Vries soch (originály odvezli Švédové v roce 1648) lemují hlavní osu, na konci najdete sovu a další mytologické postavy.
Otevírá od 7:30 do 19:00, v hlavní sezoně až do 21:00. Doporučuju přijít v podvečer — turisté odejdou, světlo zezlátne a zahrada vám připadne soukromá. Když chcete fotit pávy zblízka, přijďte ráno před devátou; jsou aktivnější a méně skrytí.
Další zahrady Malé Strany, na které nezapomeňte
Mezi Pražským hradem a Petřínem se ukrývá pět propojených historických zahrad pod Pražským hradem (Ledeburská, Malá a Velká Pálffyovská, Kolowratská a Malá Fürstenberská), které tvoří jedinečnou terasovitou kompozici nad Valdštejnskou. Mám je strašně ráda — stoupání po schodech mezi loubími a sochami je pomalá, meditativní cesta, na kterou se musí mít čas a dobrá obuv.
Ledeburská zahrada a letní koncerty
Letní hudební scéna v Ledeburské patří k tomu nejlepšímu, co Praha o prázdninách nabízí. Jazz, klasika, občas i divadlo pod vlašským loubím; program běží od června do září, vstupenky 200–450 Kč podle programu. Společné vstupné do všech pěti zahrad pod Pražským hradem činí 160 Kč, pro děti a studenty 110 Kč. Otevřeno duben–říjen, denně 10:00–18:00, v hlavní sezoně do 19:00.
Když se tudy proplétáte vzhůru, vystoupíte přímo na ochozu pod Pražským hradem — výhled na celou Malou Stranu je odměna za schody. Připojte si k tomu návštěvu Petřína a jeho zahrad a máte ideální celodenní program po Malé Straně, který zvládnete bez metra a tramvaje.
Vojanovy sady — utajený relax
Nejstarší dochovaná zahrada v Praze, schovaná za zdmi v ulici U Lužického semináře. Vstup zdarma, otevřeno denně od rána do soumraku. Pávi tu volně chodí mezi lavičkami, jablkový sad rozkvete v dubnu, a o víkendu se sem chodím učit s laptopem, protože tu skoro nikdo není. Mojí osobní jistinou: nejlepší místo na pikník na Malé Straně, hned po Kampě.
Pokud jdete od metra Malostranská, otočte se vpravo do Lužického semináře a po sto metrech narazíte na nenápadnou bránu. Mnoho Pražáků o této zahradě nikdy neslyšelo, přitom v 17. století patřila k bosým karmelitánkám a později k anglickým pannám. Najdete zde kapli sv. Eliáše a barokní grottu s reliéfem sv. Jana Nepomuckého.
Méně známé zahrady, které miluju
Tohle je část článku, kvůli které jsem ho psala. Tyhle zahrady neuvádějí standardní průvodce a turisté je z 90 % minou — což pro Pražáky znamená oázu klidu i v hlavní sezoně.
Botanická zahrada na Slupi
Univerzitní botanická zahrada PřF UK v Praze 2 je můj nejtajnější tip pro pár hodin v centru. Skleníky s tropickými rostlinami, japonská sekce s ginkgy, růžový sad — a vstupné jenom 50 Kč. Když jsem psala na blog Praha jinak o místech, kam Pražák nechodí, dostala jsem za tenhle tip nejvíc děkovných mailů. Otevřeno denně 10:00–18:00, v zimě do 17:00. V dubnu a květnu doporučuju zajít kvůli azaliím a magnólii, v září jsou krásné tropické skleníky před začátkem topné sezony.
Riegrovy sady ze stínu Vinohrad
Když přijde řeč na to, kde trávím největší část svého volna, padá vždycky odpověď: Riegrovy sady. Pivní zahrádka s legendárním výhledem na Hrad přes celé město, jablkový sad, pikniky na svahu — to všechno mám pět minut od bytu na Vinohradech. Sice nejde o historickou zahradu, ale po Letné je to nejhezčí pražský park s neporovnatelnou atmosférou. Hospůdka v zahradě otevírá v dubnu a táhne do poloviny října; česnečka tu stojí 75 Kč a výhled je za nezaplacení.
Pro klasické historické zahrady doporučuju ještě Královskou zahradu u Pražského hradu (otevřeno duben–říjen, zdarma) s renesančním Belvedérem a tisíci tulipány na jaře — to je můj absolutní favorit pro dubnové foto. A nezapomeňte na Františkánskou zahradu přímo v centru u Václavského náměstí — vejdete z ruchu města a najednou jste v tiché středověké zelené oáze s růžovým sadem a křišťálovou fontánou. Více tipů pro cestování po historických místech Prahy najdete také na prague.eu.
Praktické tipy: kdy přijít a co si vzít s sebou
Pro fotografy je nejlepší duben (tulipány ve Vrtbovské a v Královské), květen (růže ve Valdštejnské) a říjen (zlato a červeň v zahradách pod Pražským hradem). Vyhněte se sobotám mezi 11:00 a 14:00 — tehdy je centrum nejhustší. Přicházím buď v 10:00 jako první návštěvník, nebo v 17:00, kdy fotky nemají ostré stíny.
Vstup do velké části placených zahrad můžete kombinovat s Pražskou kartou nebo si pořídit společné vstupné na Senátem spravované zahrady (Valdštejnská je zdarma, ostatní s lístkem). Zahradami se nedrží taktovat — tříhodinovou návštěvu Vrtbovské za hodinu nestihnete a budete litovat. Vezměte si pohodlnou obuv (terasy a schody jsou všude), láhev vody a v létě pokrývku hlavy: barokní zahrady jsou často bez stínu a sálavé teplo z kamene umí překvapit. Pro fotografy: světlo nejlépe pracuje hodinu po východu a hodinu před západem slunce.
Pokud máte k dispozici dva dny, naplánujte první den Vrtbovskou + Valdštejnskou + zahrady pod Hradem (jeden ucelený okruh po Malé Straně) a druhý den Královskou zahradu, Vojanovy sady a poklidný odpoledne v Riegrových sadech. Doprovodit to můžete dobrou kávou v jedné z mnoha specialty kaváren v centru — sezení v zelené je ideální brejk od pražského kamenného ruchu.
Video průvodce
Nejčastější otázky
Která zahrada v Praze je zdarma?
Zdarma jsou Valdštejnská zahrada, Vojanovy sady, Královská zahrada u Pražského hradu, Františkánská zahrada u Václavského náměstí a samozřejmě všechny veřejné parky jako Riegrovy sady, Letná nebo Petřín. Placené jsou Vrtbovská (145 Kč) a zahrady pod Pražským hradem (160 Kč).
Jaké jsou otevírací doby pražských zahrad?
Většina historických barokních zahrad funguje sezonně od dubna do října, obvykle 10:00–18:00 nebo 19:00. Valdštejnská otevírá už v 7:30, Vojanovy sady mají přístup od rána. Veřejné parky jako Riegrovy sady, Letná nebo Petřín jsou přístupné nepřetržitě.
Kdy je nejlepší doba na návštěvu zahrad v Praze?
Pro tulipány přijďte v polovině dubna (Vrtbovská a Královská zahrada), pro růže koncem května a v červnu (Valdštejnská), pro podzimní barvy v polovině října. Letní měsíce jsou krásné, ale plné turistů — chodím tedy brzy ráno nebo v podvečer.
Která pražská zahrada je nejlepší na piknik?
Z historických zahrad to jsou Vojanovy sady a Královská zahrada (pikniky se na centrálních trávnících nedoporučují, ale stranou na lavičkách ano). Pro klasický piknik na dece volte Letenskou pláň, Riegrovy sady nebo Kampu — všude je povoleno a Pražáci se sem o víkendu pravidelně sjíždějí.
Jsou pražské zahrady přístupné s kočárkem?
Vrtbovská a zahrady pod Pražským hradem mají mnoho schodů a terasy, takže s kočárkem to není ideální. Valdštejnská, Vojanovy sady, Královská zahrada i Riegrovy sady jsou bezbariérové nebo s minimem schodů a vhodné pro rodiny s dětmi.
Kolik času potřebuju na prohlídku Vrtbovské nebo Valdštejnské zahrady?
Vrtbovská zabere minimálně 60–90 minut, pokud chcete projít všechny terasy a posedět nahoře. Valdštejnská je rozlehlejší — počítejte s 90 minutami až dvěma hodinami včetně koncertu nebo posezení v sale terreně. Pokud chcete obě stihnout v jeden den, vyhraďte si tři až čtyři hodiny.
Pražské zahrady jsou pro mě esencí toho, proč mám tohle město pořád ráda i po třiceti letech života v něm. Vyzkoušejte mě — projděte si během jednoho víkendu Vrtbovskou ráno, Valdštejnskou odpoledne a zakončete to pikníkem na Riegrových sadech. Lepší úvod do pražského jara si nedovedu představit.
Anežka je rodilá Pražačka z Vinohrad, vystudovala turismus na VŠE. Sedm let vedla blog Praha jinak (12 tisíc měsíčních čtenářů), kde mapovala alternativní místa, lokální podniky a méně známé čtvrti. Pro Pražské fórum sestavuje redakční koncepci a píše longformy o pražských čtvrtích.
