Vítkov a Žižkov z výšky: památník a výhledy

Vrch Vítkov patří k místům, která v Praze zná od vidění skoro každý, ale nahoru dorazí jen zlomek lidí. Přitom právě Vítkov nabízí jeden z nejhezčích výhledů na Prahu – a k tomu monumentální architekturu, kus národní historie a zelený hřeben, po kterém se dá projít od Ohrady až téměř k centru. V redakci máme tenhle kopec mezi Žižkovem a Karlínem rádi hlavně v létě, kdy se z jeho vyhlídek krásně pozoruje západ slunce nad střechami města. Projdeme spolu památník, sochu Jana Žižky, cesty na vrchol i to, co stihnout dole na Žižkově, až slunce zapadne.

Národní památník na Vítkově: monument, který stojí za cestu

Na západním konci vítkovského hřebene stojí Národní památník na Vítkově, mohutná funkcionalistická stavba z travertinu, která vznikala mezi lety 1928 a 1938 podle návrhu architekta Jana Zázvorky. Původně měla připomínat československé legionáře a vznik samostatného státu, ve druhé polovině dvacátého století ale prošla pohnutou historií – v padesátých letech sloužila mimo jiné jako mauzoleum Klementa Gottwalda. Dnes budovu spravuje Národní muzeum a najdete v ní stálou expozici věnovanou křižovatkám české a československé státnosti dvacátého století.

Málokterá pražská stavba v sobě spojuje tolik vrstev dějin dvacátého století. Památník vznikl jako pocta československým legionářům a odboji, za druhé světové války jej využíval wehrmacht jako skladiště, po roce 1948 si jej přivlastnil komunistický režim a proměnil jej v panteon svých funkcionářů. Součástí areálu je i hrob neznámého vojína, pietní místo připomínající padlé obou světových válek. Po rozsáhlé rekonstrukci dokončené v roce 2010 se budova otevřela veřejnosti v dnešní podobě – jako muzeum, galerie a jedno z nejzajímavějších architektonických zastavení v Praze. Právě kontrast strohé travertinové hmoty a zeleného hřebene dělá z Vítkova místo, které si zamilují i lidé, kteří do muzeí běžně nechodí.

Socha Jana Žižky: jedna z největších jezdeckých soch světa

Před památníkem se tyčí bronzová jezdecká socha Jana Žižky od sochaře Bohumila Kafky, odhalená v roce 1950. Se svou výškou kolem devíti metrů patří k největším jezdeckým sochám na světě a připomíná bitvu na Vítkově z roku 1420, kdy husité pod Žižkovým vedením odrazili křižácké vojsko. Právě podle této bitvy dostal kopec i celá čtvrť pod ním své jméno. Socha je nejpůsobivější z bezprostřední blízkosti – teprve pod ní člověk docení, jak obrovská ve skutečnosti je.

Expozice a vyhlídka na střeše

Pokud se rozhodnete jít dovnitř, počítejte s návštěvou zhruba na hodinu až dvě. Interiéry překvapí monumentálními sály, mozaikami a uměleckou výzdobou, které jen tak někde neuvidíte. Třešničkou na dortu je střešní vyhlídka s kavárnou: z terasy na střeše památníku se otevírá kruhový rozhled na centrum, Pražský hrad, Karlín i žižkovskou věž. Aktuální otevírací dobu a vstupné doporučujeme ověřit na webu Národního muzea, v letních měsících bývá otevřeno déle. Více o historii stavby najdete i na Wikipedii.

Za zmínku stojí i umělecká výzdoba interiérů: mozaiky, sochařská díla a slavnostní síně patří k vrcholům českého meziválečného umění a spolupracovala na nich řada předních umělců své doby. Kdo chce jít do hloubky, může si v expozici projít klíčové okamžiky let 1918, 1938, 1948 i 1968 – málokde v Praze se dají moderní české dějiny vyprávět na jednom místě tak názorně.

Výhledy z Vítkova: kam se dívat a kdy přijít

Vítkov je úzký, protáhlý hřeben, a tak se výhledy mění s každým krokem. Ze západního konce u sochy vidíte panorama centra s Hradčany, z jižní hrany shlížíte na střechy Žižkova s televizní věží, severní strana patří Karlínu a Libni s meandrem Vltavy. Za jasného počasí dohlédnete až na Říp. Nejhezčí atmosféra tu bývá večer, kdy slunce zapadá přímo za silhouettou Hradu – v létě sem proto míří dvojice s dekou a fotografové se stativy.

Samotný hřeben je ideální na nenáročnou procházku: od Ohrady k památníku měří cesta zhruba kilometr a půl a vede po zpevněné aleji mezi vzrostlými stromy, které v létě poskytují příjemný stín. Cestou minete několik menších vyhlídkových plácků s lavičkami – každý nabízí trochu jiný výsek města. Kdo chce výhledů víc, může pokračovat východním směrem na Krejcárek a odtud na Parukářku, vrch svatého Kříže s oblíbeným výhledem na žižkovskou věž. Vznikne tak nenáročný okruh na dvě až tři hodiny, který propojí ty nejlepší vyhlídky východní části centra Prahy.

Kudy nahoru: pěšky i na kole

Cest na vrchol je několik. Od stanice metra Florenc nebo od Armádního muzea Žižkov v ulici U Památníku vede pohodlné stoupání parkem, od tramvajové zastávky Ohrada se jde po hřebeni prakticky po rovině. Oblíbená je i cyklostezka, která prochází bývalým železničním tunelem pod Vítkovem a spojuje Žižkov s Karlínem – projet se jí můžete pěšky i na kole a v horkém dni v ní navíc příjemně ochladíte. Kdo chce spojit procházku s nábřežím, může pokračovat z Karlína dál k řece; tipy na okolí vody jsme sepsali v článku o Štvanici a Rohanském ostrově.

Milovníci technických zajímavostí by neměli minout ani samotný vítkovský železniční tunel z devatenáctého století, kterým dnes místo vlaků proudí chodci a cyklisté. Průjezd chladnou, nasvícenou troubou dlouhou přes tři sta metrů je zážitek sám o sobě a v parném létě funguje jako přírodní klimatizace. Na karlínské straně tunel ústí nedaleko Thámovy ulice, odkud je to kousek k tamním kavárnám a bistrům.

Armádní muzeum pod kopcem

Na úpatí Vítkova sídlí Armádní muzeum Žižkov, které po rozsáhlé rekonstrukci patří k nejmodernějším muzejním expozicím v Česku. Mapuje vojenské dějiny českých zemí od nejstarších dob po současnost a vstup do stálé expozice je zdarma, takže se hodí i jako záchrana před letní přeháňkou. S návštěvou památníku nahoře se dá pohodlně spojit do jednoho odpoledne.

Žižkov pod Vítkovem: věž, hospody a večerní program

Sejít z Vítkova na Žižkov znamená vyměnit klid parku za jednu z nejživějších pražských čtvrtí. Žižkov je proslulý hustotou hospod a pivnic – po procházce se tu nabízí zasloužené pivo v některé z tradičních žižkovských hospůdek nebo večeře v okolí Husitské a Prokopovy ulice. Pokud vám vyhládne později, sepsali jsme přehled podniků, kde se najíte i pozdě večer. A kdo chce pokračovat v kulturním programu, má to z Vítkova kousek na letní akce – přehled jsme shrnuli v článku o srpnových festivalech v Praze.

Žižkov si přitom stále drží svůj svébytný charakter – pavlačové domy, strmé ulice, štamgastské hospody i nová bistra a kavárny vedle sebe fungují v pozoruhodné symbióze. Právě tahle směs dělá ze sestupu z Vítkova malý zážitek sám o sobě: během deseti minut se z tichého parku ocitnete v ulicích, kde to žije od rána do noci. V létě navíc na řadě míst čtvrti fungují venkovní zahrádky a dvorky, takže se odpolední káva nebo večerní pivo dají vypít pod širým nebem.

Žižkovská televizní věž: výhled z 93 metrů

Druhou žižkovskou dominantou je televizní věž v Mahlerových sadech, s 216 metry nejvyšší stavba Prahy. Po její konstrukci lezou známá miminka Davida Černého a uvnitř najdete observatoř ve výšce 93 metrů i restauraci. Výhled z věže je jiný než z Vítkova – vidíte město z ptačí perspektivy včetně samotného vítkovského hřebene. Kombinace obou vyhlídek v jednom dni dá Žižkovu úplně nový rozměr; oficiální informace pro návštěvníky nabízí také portál Prague.eu.

Fotografové si na Vítkově přijdou na své po celý den: ráno je světlo na karlínské straně, večer na straně centra. Oblíbeným motivem je silueta jezdecké sochy proti zapadajícímu slunci nebo pohled přes střechy Karlína na Holešovice a Troju. V létě navíc na obloze často přistávají vzdušné balony vzlétající z okolí Prahy, což panoramatům dodává ještě jednu vrstvu.

Praktické tipy na návštěvu Vítkova

Na Vítkov se dostanete tramvají na Ohradu nebo Tachovské náměstí, metrem na Florenc či Křižíkovu a odtud pěšky do kopce. Nahoře nečekejte stánky ani velké zázemí – vezměte si vodu, v létě pokrývku hlavy a klidně i deku na trávu. Park je otevřený nonstop a nechodí se sem davy, i o víkendu tu bývá překvapivě volno. Psi se po hřebeni prohánějí běžně, jen u památníku je dobré je mít u sebe. Večer je cesta dolů na žižkovskou stranu místy slabě osvětlená, s kočárkem je pohodlnější trasa od Ohrady. A pokud plánujete fotit, nejlepší světlo chytíte zhruba hodinu před západem slunce, kdy se travertin památníku zbarví do zlatova.

Pokud plánujete Vítkov zařadit do celodenního programu, nabízí se přirozená trasa: dopoledne Armádní muzeum, přes poledne výstup k památníku a prohlídka expozice se střešní vyhlídkou, odpoledne procházka po hřebeni na Ohradu a večer Žižkov nebo Karlín. V opačném gardu funguje Vítkov skvěle jako večerní tečka za dnem stráveným v Karlíně – na západ slunce z terasy u sochy se chodí i opakovaně. A jedna dobrá zpráva na závěr: na rozdíl od Petřína nebo Letné tu davy turistů nepotkáte ani ve špičce sezóny, Vítkov zůstává překvapivě místní záležitostí.

Video průvodce

Často kladené otázky

Je vstup do Národního památníku na Vítkově zdarma?

Do parku a k soše Jana Žižky se dostanete zdarma kdykoliv. Vnitřní expozice a střešní vyhlídka jsou zpoplatněné, aktuální ceník najdete na webu Národního muzea, které památník spravuje.

Jak dlouho trvá výstup na Vítkov?

Od Armádního muzea nebo z Karlína jste nahoře za deset až patnáct minut volné chůze. Od zastávky Ohrada se jde po hřebeni prakticky po rovině asi kilometr.

Odkud je z Vítkova nejlepší výhled na Pražský hrad?

Nejlepší panorama centra s Hradčany se otevírá ze západní terasy u jezdecké sochy Jana Žižky, ideálně navečer, kdy slunce zapadá za Hradem.

Dá se na Vítkov na kole?

Ano, přes hřeben i skrz bývalý železniční tunel pod kopcem vede oblíbená cyklotrasa spojující Žižkov s Karlínem. Nahoru vedou zpevněné cesty vhodné i pro městská kola.

Co si prohlédnout na Žižkově po sestupu z Vítkova?

Nabízí se Armádní muzeum Žižkov se vstupem zdarma, žižkovská televizní věž s observatoří a tradiční žižkovské hospody v okolí Husitské a Prokopovy ulice.

Hodí se návštěva Vítkova pro rodiny s dětmi?

Ano. Park je bezpečný a přehledný, děti obvykle nadchne obří socha i výhledy. S kočárkem doporučujeme trasu od Ohrady, která nestoupá.