Nejlepší wine & dine podniky v Praze

Spojení wine & dine v Praze znělo ještě před deseti lety jako marketingová fráze. Dnes je to reálná kategorie podniků, kde vinný lístek není přílepek k jídelnímu, ale rovnocenný partner – a v některých případech ten hlavní důvod, proč tam jít. Září je na takovou návštěvu ideální: začíná sezóna nových ročníků, do sklenic se vrací plnější červená vína a terasy ještě fungují. Vybrali jsme podniky, kde vás nikdo nenechá hádat, co si dát, a kde kuchyně vínu opravdu stačí.

Co dnes v Praze znamená wine & dine

Kategorie je širší, než se zdá, a vyplatí se ji rozdělit. Jinak vypadá večer ve vinném baru, kde je jídlo promyšlená, ale úsporná doprovodná linka, a jinak v restauraci s plnohodnotnou kuchyní, kde vám someliér sestaví párování ke každému chodu. Obojí je legitimní, jen si člověk musí předem ujasnit, kam vlastně jde.

Vinný bar s kuchyní versus restaurace se someliérem

Vinné bary v Praze typicky nabízejí několik desítek vín po sklenici, rotující nabídku na tabuli a jídelníček postavený na sýrech, uzeninách, malých teplých chodech a jedné dvou sezónních specialitách. Rezervace bývá volnější, atmosféra hlučnější, účet nižší. Restaurace se someliérem naopak staví na pevném menu, delším vinném lístku se staršími ročníky a obsluze, která k vínu umí vyprávět příběh. Tam se rezervuje týdny dopředu a večer trvá tři hodiny.

Třetí, v Praze čím dál silnější kategorie jsou podniky, kde se obě roviny prolínají: kuchyně na úrovni bistra, ale vinný program na úrovni vinárny. Právě v ní se v posledních letech odehrálo nejvíc zajímavého.

Centrum a Malá Strana: klasiky, které drží laťku

Historické jádro má nespravedlivou pověst turistické pasti. Platí to o ulicích kolem Karlova mostu, neplatí to o adresách, které si laťku drží desetiletí.

Malá Strana a okolí Karlova mostu

Vinograf v Míšeňské ulici je pro mnoho Pražanů výchozí bod celé téhle scény – dlouhý lístek vín po sklenici, důraz na moravské i rakouské producenty a kuchyně, která ví, že má vínu sloužit. Druhá pobočka u Senovážného náměstí je prostornější a lépe se v ní rezervuje na větší skupinu. V okolí Haštalského a Týnského okrsku pak najdete Autentistu a Divinis, dva podniky s velmi odlišným temperamentem: první sází na střední Evropu a šumivá vína, druhý je italský až do morku kostí, včetně obsluhy, která vás přesvědčí, že jste do Itálie skutečně přijeli.

Bokovka v pasáži v Dlouhé ulici je zase důkaz, že vinárna nemusí být nóbl, aby byla dobrá. Dvorek, jednoduchá jídla a lístek, který se poctivě mění – v teplých zářijových večerech je to jedna z nejpříjemnějších adres v centru vůbec.

Pod Pražským hradem s vlastní vinicí

Málokdo ví, že se dá v Praze večeřet přímo na vinici. Villa Richter na Starých zámeckých schodech stojí uprostřed vinice svatého Václava a nabízí výhled na město, kterému konkuruje jen málokterá terasa. Podobný zážitek, jen o poznání klidnější a dál od centra, nabízí Salabka v Troji, kde k jídlu dostanete vína z vlastní produkce. Obě adresy mají smysl hlavně za světla – přijďte na pozdní oběd nebo brzkou večeři, ať z výhledu něco máte. Pokud vás lákají pražské vinice obecně, psali jsme podrobně o Grébovce a jejím vinicím altánu.

Karlín, Holešovice a Vinohrady: modernější tvář scény

Za řekou a za Hlavním nádražím se wine & dine tváří jinak. Míň závěsů a svícnů, víc otevřených kuchyní, přírodních vín a menu, které se mění podle toho, co přišlo ráno.

Karlínská osa

Karlín je dnes pravděpodobně nejhustší gastro čtvrť v Praze. Veltlin v Křižíkově ulici je specialista na vína ze zemí bývalé monarchie a jeho přístup je nekompromisní: žádný klasický lístek, jen otázka, co máte rádi, a doporučení podle toho. Eska v Pernerově ulici funguje jako moderní česká kuchyně s vlastní pekárnou a vinným programem, který drží krok. Nejen Bistro je střední cesta – jídlo na úrovni, vína dobře vybraná a atmosféra, ve které se dá sedět dlouho. Celá trojice je od sebe v docházkové vzdálenosti, takže z toho jde udělat velmi civilizovaný přesun.

Vinohrady, Žižkov a Holešovice

Vinohrady mají hustou síť menších vinoték, které se po sedmé večer promění ve vinárny s talířem sýrů a uzenin. Okolí náměstí Míru a Krymské ulice je na takové bloudění ideální – vyrazíte bez plánu a skončíte tam, kde je volno a hraje to. Holešovice přidávají industriální prostory kolem Bubenského nábřeží a tržnice, kde bývá volněji než v centru i v sobotu večer. Kompletní přehled adres jsme sepsali v článku o vinných barech a vinotékách v Praze na podzim.

Degustační menu a párování vín

Kdo chce zážitek s velkým Z, míří na degustační menu. V Praze je několik podniků, které tenhle formát dělají dlouhodobě a dobře: La Degustation Bohême Bourgeoise v Haštalské ulici staví menu na české a moravské tradici v moderním provedení, Field nedaleko odtud na sezónních surovinách a preciznosti. V obou případech si připlatíte za párování vín a v obou případech to dává smysl – právě párování je to, co odlišuje večeři od obyčejného jídla.

Praktická pravidla, která fungují všude. Rezervujte s předstihem, ideálně dva až tři týdny, u degustačních menu klidně měsíc. Zeptejte se předem na délku menu, protože sedm chodů znamená tři hodiny u stolu. A pokud pijete jen jeden z vás, ptejte se na nealkoholické párování; v Praze ho dnes nabízí většina špičkových kuchyní a bývá překvapivě vynalézavé.

Wine & dine ale nemusí stát majland. Wine Food Market na Smíchově kombinuje obchod s vínem a restauraci, takže si láhev vyberete v regálu a otevřou vám ji u stolu za korkovné. Podobný model má řada menších vinoték po celém městě a je to pravděpodobně nejlepší poměr cena/zážitek, jaký v Praze existuje.

Pokud po víně toužíte po něčem podstatně zemitějším, nebo naopak hledáte klasiku, náš přehled kam na svíčkovou a českou klasiku v Praze ukazuje druhou stranu téže mince – a k pečeným masům se moravská červená hodí líp, než si mnozí myslí.

Zvláštní kapitolou jsou podniky, které fungují ve dvou režimech. Přes den je to vinotéka s regály, kde si koupíte láhev domů, večer plnohodnotná vinárna s obsluhou. Tenhle model se v Praze rozšířil hlavně na Vinohradech a v Karlíně a má jednu velkou výhodu: víno, které vám u stolu zachutná, si můžete rovnou odnést, a to za obchodní, nikoli restaurační cenu. Stojí za to se na to zeptat, protože většina podniků to sama od sebe nenabízí.

Nepřehlédněte ani formát vinařských večeří. Menší pražské vinárny je pořádají několikrát za sezónu, obvykle s konkrétním vinařem, který přijede vína osobně představit. Bývají jen pro pár desítek lidí, hlásí se přes sociální sítě podniku a rozeberou se během pár dnů – na podzim, kdy se představují nové ročníky, je jich nejvíc za celý rok. Kdo chce vínu v Praze opravdu přijít na chuť, tohle je nejrychlejší zkratka.

Wine & dine podle příležitosti

Stejný podnik může být skvělá i úplně mizerná volba podle toho, proč tam jdete. Pár doporučení podle situace, která nám v redakci zafungovala nejlépe.

První rande a klidný večer ve dvou

Chcete slyšet, co ten druhý říká, takže vynechejte podniky s otevřenou kuchyní uprostřed sálu a hlučnými dlouhými stoly. Sklepní prostory v centru a menší vinárny na Malé Straně mají akustiku, která konverzaci pomáhá. Rezervujte na dřívější hodinu – v sedm bývá v pražských vinárnách ještě klid, po deváté se z nich stávají bary.

Skupina, oslava a firemní večeře

Nad šest lidí přestává fungovat improvizace. Volejte předem, ptejte se na samostatný prostor nebo dlouhý stůl a řešte, jestli podnik umí sestavit menu pro celou skupinu. Prostornější adresy typu Wine Food Market na Smíchově nebo větší karlínské podniky si se skupinou poradí snáz než komorní vinárna, do které se vejde třicet lidí celkem.

A jedna věc, na kterou se často zapomíná: zavírací doba. Kuchyně v Praze běžně končí o hodinu až dvě dřív než samotný podnik, takže pozdní příchod znamená sklenku bez jídla. Pokud plánujete večeři po divadle nebo po koncertě, ověřte si to při rezervaci – ušetříte si zklamání.

Jak si vybrat a na co si dát pozor

Několik vodítek, která nám v redakci fungují. Krátký vinný lístek je dobré znamení, ne špatné: znamená, že někdo vybíral. Podnik, který má na tabuli vína po sklenici a mění je každý týden, víno skutečně řeší. Naopak dvacetistránkový lístek, na kterém jsou všechny světové regiony, bývá signál, že se nakupovalo podle katalogu.

Ptejte se obsluhy. V dobrém pražském vinném podniku vám člověk za pultem sám nabídne ochutnat, než nalije celou sklenici, a nebude se urážet, když vám víno nesedne. To je asi nejspolehlivější test kvality, jaký existuje, a zvládnete ho za tři minuty.

A počítejte se sezónou. Od září se v nabídkách objevují nové ročníky a burčák, v říjnu se lístky překlápějí do plnějších červených. Kdo chce ochutnat něco, co za měsíc nebude, měl by se ptát právě na tohle – „co máte nového“ je otázka, která v září otevírá ty nejzajímavější lahve.

Pro plánování večera po Praze je užitečný oficiální turistický portál prague.eu, tipy na vinařské akce a vinobraní v okolí najdete na Kudy z nudy.

Video průvodce

Často kladené otázky

Co přesně znamená wine & dine?
Podnik, kde je vinný program rovnocenný kuchyni. V praxi to sahá od vinného baru s malými chody až po restauraci s degustačním menu a párováním vín ke každému chodu.

Je potřeba rezervovat?
U vinných barů se dá často přijít bez rezervace, zvlášť v podvečer. U restaurací s degustačním menu rezervujte dva až čtyři týdny dopředu, o víkendech spíš víc.

Která pražská čtvrť je na wine & dine nejlepší?
Karlín má nejvyšší koncentraci moderních podniků, Malá Strana a Staré Město zase klasiky s dlouhou tradicí. Vinohrady jsou nejlepší volba, pokud chcete večer bez plánu.

Dá se v Praze večeřet přímo na vinici?
Ano. Villa Richter stojí na vinici svatého Václava pod Pražským hradem, Salabka v Troji má vlastní produkci. Obě adresy mají největší smysl ještě za světla.

Kolik stojí párování vín k degustačnímu menu?
Ceny se liší podle podniku i délky menu a mění se s ročníky na lístku, takže je vždy lepší ověřit aktuální nabídku přímo u restaurace při rezervaci.

Co objednat, když si nejsem jistý?
Řekněte obsluze, co obvykle pijete, a nechte si doporučit. V dobrém podniku vám před nalitím dají ochutnat – a pokud vám víno nesedne, vymění ho bez řečí.