Petřín a Kinského zahrada: procházka na konci léta

Konec léta má v Praze jedno místo, kde je znát víc než kdekoli jinde: Petřín. Praha se z jeho svahů ukazuje v pozdním srpnovém světle, sady pomalu těžknou ovocem a večerní stíny se prodlužují. Petřín v Praze je přitom se sousední Kinského zahradou jedním souvislým zeleným svahem nad Malou Stranou a Smíchovem — a právě teď, v posledních týdnech prázdnin, je ideální čas projít si ho celý. V redakci máme tuhle trasu rádi jako rozloučení s létem: nahoru lanovkou nebo pěšky sady, k rozhledně, přes růžový sad a dolů Kinského zahradou k jezírku s tuleněm.

Proč na Petřín právě na konci léta

Petřín (327 m n. m.) je největší souvislá zeleň v centru Prahy a na přelomu srpna a září nabízí zvláštní kombinaci: ještě letní atmosféru, ale už bez největších davů. Školní rok klepe na dveře, turistická sezóna slábne a na cestách mezi Újezdem, Strahovem a Smíchovem je znát klid. Tráva v sadech je po létě zlatavá, jabloně a hrušně v Seminářské zahradě dozrávají a z vyhlídek je za jasných dnů vidět daleko za město.

Večery jsou navíc pořád dost dlouhé na to, abyste stihli západ slunce z vyhlídky u Strahovského kláštera — jedno z nejhezčích míst, odkud se dá dívat na Pražský hrad a střechy Malé Strany. Pokud plánujete, co všechno do konce srpna stihnout, sepsali jsme velký přehled v článku Konec prázdnin v Praze: co stihnout poslední srpnový týden.

Sluší se dodat, že Petřín není jen vyhlídkový kopec, ale i kus pražské historie. Ve středověku se tu lámal kámen na stavbu města a svahy pokrývaly vinice a sady — právě z nich zbyly dnešní ovocné zahrady, které na přelomu srpna a září voní spadanými jablky. Jméno kopce se tradičně odvozuje od latinského slova petra, tedy skála. Kdo má rád literární Prahu, může si vzpomenout na Jana Nerudu i na Máchovu sochu pod svahem, u které se dodnes 1. máje scházejí zamilovaní; na konci léta je tu ale nesrovnatelně větší klid než na jaře.

Kudy nahoru: lanovka, nebo pěšky?

Klasika je lanová dráha z Újezdu se zastávkami Nebozízek a Petřín — platí na ni běžná jízdenka MHD, jede zhruba každých 10–15 minut a i samotná jízda je zážitek s výhledem. Na konci léta ale doporučujeme aspoň jednu cestu absolvovat pěšky. Nejpříjemnější výstup vede od Újezdu Seminářskou zahradou mezi ovocnými stromy, mírně do svahu se serpentinami a lavičkami. Kdo chce úplně nejmírnější stoupání, může začít nahoře: dojet tramvají či busem na Strahov, a celý kopec si pak projít z kopce dolů. Před cestou se vyplatí zkontrolovat provoz lanovky na webu dopravního podniku — na podzim mívá pravidelné technické odstávky.

Co na Petříně nevynechat

Vrchol Petřína je vlastně malý areál atrakcí, které vznikly z velké části kolem Jubilejní zemské výstavy roku 1891. Všechno je od sebe pár minut chůze a dá se to pohodlně stihnout za jedno odpoledne.

Petřínská rozhledna

Šedesátimetrová ocelová věž z roku 1891, volně inspirovaná Eiffelovkou, je pořád nejlepší vyhlídka na Prahu. Nahoru vede 299 schodů (jezdí i výtah) a za dobré viditelnosti dohlédnete nejen na celé město, ale i na Říp nebo hřebeny Středohoří. Na konci léta bývají fronty znatelně kratší než o prázdninách, přesto doporučujeme přijít dopoledne nebo naopak k večeru — podvečerní světlo nad městem stojí za to. Detaily o historii věže najdete na Wikipedii.

Tip z redakce: pokud se chcete frontě vyhnout úplně, kupte si vstupenku online předem a na ochoz vyjděte po schodech — výtah bývá největší úzké hrdlo. Schodiště je dvojité, točité a vede vnitřkem konstrukce, takže cestou nahoru míjíte protijdoucí návštěvníky jen na podestách. Na vrcholové plošině bývá i na konci léta znát vítr, lehká vrstva navíc se hodí.

Zrcadlové bludiště a Štefánikova hvězdárna

Pár kroků od rozhledny stojí zrcadlové bludiště v pavilonu ve tvaru gotické brány — malá, rychlá a spolehlivě zábavná zastávka, kterou ocení hlavně děti. Na jižním okraji vrcholu pak sídlí Štefánikova hvězdárna: přes den se tu dá (při jasné obloze) pozorovat Slunce, večer planety a hvězdy. Konec léta je pro večerní pozorování ideální — tma padá dřív, ale ještě není zima.

Růžový sad a Květnice

Růžový sad u hvězdárny kvete od června až do podzimu, takže i v druhé polovině srpna tu najdete stovky odrůd v plné barvě. Spolu se sousední Květnicí je to nejfotogeničtější část kopce a zároveň skvělé místo na piknik — roviny, trávníky, výhled na město a večer západ slunce. Cestou dolů k Úvozu pak narazíte na Hladovou zeď, gotické opevnění ze 14. století, které nechal stavět Karel IV.

Málokdo ví, že kolem Hladové zdi se dodnes vypráví historka, podle níž ji Karel IV. nechal stavět hlavně proto, aby dal práci pražské chudině v době hladomoru — odtud její jméno. Ať už je legenda pravdivá, nebo ne, dvoumetrová zubatá hradba táhnoucí se napříč kopcem je působivá kulisa a podél její vnitřní strany vede příjemná stinná cesta, po které se dá sejít z vrcholu až ke Strahovské zahradě. Na konci léta tu bývají svahy plné kosů a strak, které hodují na spadaných jablkách.

Kinského zahrada: klidnější soused Petřína

Zatímco vrchol Petřína patří atrakcím, Kinského zahrada na smíchovské straně kopce je hlavně o klidu. Bývalý romantický park rodiny Kinských se svažuje od Hladové zdi dolů k náměstí Kinských a je protkaný stinnými cestami, potůčkem s kaskádami a dvěma jezírky — u dolního z nich stojí oblíbená bronzová socha tuleně. Na konci léta je to jedno z nejpříjemnějších míst v Praze na pomalou procházku: kaštany začínají shazovat první listy, ale odpoledne je ještě letně teplo.

Z horních partií zahrady se otevírají méně známé výhledy na Smíchov a vltavské údolí — a protože sem většina turistů nedojde, míváte je skoro sami pro sebe. Dolů vyjdete přímo na náměstí Kinských, odkud je to pár minut k vltavské náplavce; jak vypadá její sobotní ráno s farmářskými trhy, popisujeme v článku Náplavka a farmářské trhy: sobotní ráno u Vltavy.

Samotná zahrada vznikla ve 20. letech 19. století, když si rodina Kinských nechala z vinic a strání upravit anglický park. Dodnes je to znát ve velkorysých průhledech a v tom, jak cesty vedou terénem: žádné pravé úhly, jen pozvolné oblouky mezi vzrostlými platany, buky a kaštany. Na podzim tu bývá jedno z nejhezčích listí v Praze, ale už teď na konci srpna začíná koruny stromů prosvětlovat nižší slunce. U horního jezírka s kaskádou se zastavte na lavičce — je to takové tiché srdce celé zahrady a v horkých dnech tu bývá o několik stupňů chladněji.

Musaion a kostelík sv. Michala

V dolní části zahrady stojí empírový letohrádek Kinských, dnes Musaion — národopisná expozice Národního muzea věnovaná lidové kultuře Čech, Moravy a Slezska. Je to příjemně komorní muzeum, ideální jako zastávka, když se odpoledne zatáhne. Výš ve svahu pak stávala jedna z nejzvláštnějších pražských památek: dřevěný kostelík sv. archanděla Michaela, přenesený sem ve 20. letech z Podkarpatské Rusi. V roce 2020 ho bohužel vážně poškodil požár; místo s informačními tabulemi ale stojí za zastavení i dnes.

Praktické tipy na procházku

Celý okruh — Újezd, Seminářská zahrada, rozhledna, růžový sad, Hladová zeď, Kinského zahrada, náměstí Kinských — měří zhruba 4 až 5 kilometrů a v klidném tempu se zastávkami zabere dvě až tři hodiny. Terén je kopcovitý, ale cesty jsou zpevněné; s kočárkem je nejpohodlnější varianta nahoru lanovkou a dolů mírnějšími serpentinami Kinského zahrady. Pití a zmrzlinu koupíte u rozhledny i u lanovky, na kávu nebo pozdní oběd s výhledem je klasika restaurace Nebozízek u prostřední stanice lanovky, případně Petřínské terasy.

Nejlepší světlo na fotky je ráno do desáté a potom zhruba od šesté večer. Pokud chcete procházku zakončit posezením venku, sestavili jsme přehled ověřených míst v článku Nejlepší letní zahrádky restaurací v Praze. Oficiální turistické informace o Petříně a aktuální otevírací doby atrakcí najdete na portálu Prague.eu.

Kdy vyrazit? Ve všední den je kopec nejklidnější dopoledne, o víkendech doporučujeme přijít před desátou, nebo naopak po páté odpoledne, kdy se centrum vylidňuje. Vstup do všech zahrad je zdarma a otevřené jsou celoročně bez omezení; platí se jen atrakce — rozhledna, bludiště, hvězdárna a Musaion. Na Petříně nejsou skoro žádné obchody, takže pokud plánujete piknik v růžovém sadu, nakupte dole na Újezdě nebo na Smíchově. A ještě jedna drobnost, na kterou se často zapomíná: veřejné toalety najdete u rozhledny a u horní stanice lanovky.

Procházku můžete libovolně natáhnout. Z vrcholu Petřína se dá pokračovat po hřebeni ke Strahovskému klášteru a odtud Úvozem dolů k Pražskému hradu, případně opačným směrem přes Strahov na Ladronku a do parku Sacré Coeur nad Smíchovem. Kdo má rád výhledy za soumraku, ať zůstane u Strahovské zahrady — západ slunce nad Hradčany je asi nejfotografovanější pražský večerní motiv a na konci léta zapadá slunce příjemně brzy na to, abyste pak ještě stihli večeři ve městě.

Video průvodce

Časté otázky

Platí na petřínskou lanovku běžná jízdenka MHD?
Ano, lanová dráha na Petřín je součástí pražské MHD, takže platí obyčejné jízdenky i předplatní kupóny. Počítejte ale s možnými podzimními odstávkami kvůli údržbě — aktuální stav ověříte na webu DPP.

Jak dlouho trvá výstup na Petřín pěšky?
Z Újezdu na vrchol dojdete pohodlným tempem za 25–35 minut. Cesta vede sady se spoustou laviček, takže se dá kdykoli zastavit a kochat se výhledem.

Je Petřínská rozhledna otevřená i na konci léta?
Ano, rozhledna má otevřeno celoročně, v letní sezóně obvykle do večera. Přesné časy se v průběhu roku mění, proto je před návštěvou dobré zkontrolovat oficiální stránky.

Kvete růžový sad ještě v září?
Kvete. Hlavní vlna je v červnu, ale záhony jsou udržované tak, že růže kvetou postupně až do prvních chladných týdnů podzimu.

Hodí se procházka pro rodiny s dětmi?
Určitě — lanovka, zrcadlové bludiště, hvězdárna a socha tuleně v Kinského zahradě jsou zastávky, které děti baví. S kočárkem volte raději zpevněné hlavní cesty.

Čím se liší Petřín a Kinského zahrada?
Jde o jeden zelený svah, ale dvě různé nálady: vrchol Petřína patří vyhlídkám a atrakcím, Kinského zahrada na smíchovské straně je klidnější romantický park s jezírky a Musaionem.