Parukářka a vrch sv. Kříže: západ slunce na Žižkově

Parukářka je v Praze jedno z mála míst, kde se dá celý večer strávit jen tím, že sedíte v trávě a díváte se. Travnatý kopec nad Žižkovem — oficiálně vrch svatého Kříže — nabízí panorama, které se v srpnu kolem půl deváté večer promění v oranžovou kulisu s Žižkovskou věží uprostřed. Žádné vstupné, žádná fronta, jen svah, deka a město pod nohama.

V redakci máme Parukářku rádi právě pro tu neokázalost. Zatímco na Letné a na Riegrových sadech se v létě dá jen těžko najít volný metr, tady si i o víkendu obvykle vyberete, kde chcete sedět. A protože kopec patří k Žižkovu, je po setmění kam pokračovat.

Parukářka: kopec, který drží Žižkov nad městem

Vrch svatého Kříže se zvedá mezi ulicemi Koněvova, Jeseniova a Ostromečská v Praze 3. Vrchol se dostane přes 260 metrů nad mořem, což z něj dělá jednu z nejvyšších volně přístupných vyhlídek v širším centru Prahy. Název Parukářka se vžil pro celý park; podle tradice odkazuje na parukářskou dílnu, která tu kdysi stála.

Jak vypadá park dnes

Parukářka není upravená zahrada s cestičkami a záhony. Je to otevřený travnatý svah s roztroušenými stromy, pěšinami vyšlapanými přes louku a několika lavičkami. Na severní straně je dětské hřiště, jinde workoutové prvky a v zimě se svah proměňuje v jeden z nejlepších sáňkovacích kopců v Praze. Právě ta neupravenost je důvod, proč sem místní chodí — park působí spíš jako kus krajiny, který se do města dostal omylem.

Jak se na Parukářku dostanete

Nejjednodušší je tramvaj na zastávku Ohrada nebo Chmelnice a odtud pěšky do kopce po Jeseniově ulici. Z metra A vystupte na Flóře nebo Želivského, obojí je zhruba deset až patnáct minut chůze. Kdo přijede autem, musí počítat s běžnou žižkovskou realitou — parkovací zóny a málo míst, zvlášť v podvečer. Nahoru vede několik přístupů; ten od Ostromečské je nejkratší, ten od Koněvovy nejmírnější.

Západ slunce na Parukářce: kdy přijít a kam si sednout

V srpnu zapadá v Praze slunce zhruba mezi půl devátou a osmou večer a nejhezčí světlo přichází ve dvaceti minutách před tím a po tom. Přijít o hodinu dřív se vyplatí ze dvou důvodů: stihnete si vybrat místo a uvidíte, jak se barvy nad městem postupně mění. Po setmění se rozsvítí Žižkovská věž a panorama funguje úplně jinak, ale stejně dobře.

Nejlepší místa na deku

Výhled míří na jihozápad, takže chcete být na západní části svahu, pod vrcholem s kaplí. Odtud vidíte přes střechy Žižkova na Vítkov, Pražský hrad na obzoru a Žižkovskou věž zblízka. Horní hrana svahu dává nejširší záběr, o pár desítek metrů níž je zase klidněji a tráva bývá měkčí. Kdo chce mít okolo sebe míň lidí, zamíří na jižní okraj parku směrem k Ostromečské.

Co si vzít s sebou

Deku nebo karimatku — svah je nakloněný a po dešti dlouho vlhne. Něco k pití a jídlu, protože nabídka přímo v parku je omezená a v podvečer nemusí být otevřeno. Vrstvu navíc: i v srpnu se na kopci po západu slunce rychle ochladí a fouká tu víc než dole v ulicích. A pytlík na odpadky, protože koše bývají v nejrušnějších večerech plné.

Piknik na svahu: kde nakoupit cestou nahoru

Přímo v parku se nedá spolehnout na to, že bude něco otevřené, takže zásoby řešte dole. Cestou od Flóry projdete kolem nákupního centra i běžných supermarketů, od Ohrady vede k parku Koněvova s řadou večerek a menších obchodů. Kdo chce něco lepšího než chlazené pivo z večerky, pořídí sýry, pečivo a víno v obchůdcích kolem Havlíčkova náměstí a Bořivojovy ulice — Žižkov je v posledních letech na malé krámky a pekárny nečekaně bohatý.

Sklo na svahu není nejlepší nápad; tráva je nerovná a láhev se snadno převrhne. Plechovky nebo plastové kelímky jsou praktičtější a odnesete je pak snáz s sebou. Otvírák a nůž se hodí — v parku si je nemáte kde půjčit.

Fotografování: jak z Parukářky dostat dobrý snímek

Panorama z Parukářky má jednu zvláštnost: Žižkovská věž je tak blízko a tak vysoká, že v širokoúhlém záběru dominuje všemu ostatnímu. Buď s tím počítejte a postavte kompozici kolem ní, nebo se posuňte po svahu na sever a nechte věž na okraji záběru. Pražský hrad je na obzoru drobný, na jeho zvýraznění potřebujete delší ohnisko.

Nejvděčnější je modrá hodina — asi dvacet minut po západu slunce, kdy se rozsvítí město, ale nebe ještě není černé. V tu chvíli je expozice mezi oblohou a světly nejvyrovnanější. Stativ se hodí, i když z ruky se při rozsvíceném městě dá zvládnout leccos. Popředí tvoří silueta kaple, stromy na hraně svahu nebo skupinky lidí na dece.

Parukářka mimo letní večery

Kopec funguje celoročně a v každém období jinak. Na jaře je svah nejzelenější a nejméně vyšlapaný, v létě přebírá roli večerní vyhlídky, na podzim tu vítr zvládne udržet ve vzduchu prakticky každého draka a v zimě se z Parukářky stává sáňkovací kopec, na který se sjíždějí rodiny z celé Prahy 3. Sníh v Praze sice nevydrží dlouho, ale když napadne, na Parukářce se to pozná okamžitě.

Ráno je park skoro prázdný a patří běžcům a lidem se psy. Stoupání je krátké, ale dost prudké na to, aby se dalo použít jako kopcový trénink; okruh po obvodu parku má zhruba kilometr a dá se propojit s během na Vítkov nebo do Mahlerových sadů. V pracovní dny dopoledne tu potkáte spíš kočárky než turisty.

Co si přidat k Parukářce, když máte celý den

Žižkov se dá projít pěšky a Parukářka je dobrý začátek i konec. Kousek na sever leží menší park Židovské pece s podobným charakterem a výrazně menším provozem. Na jih od kopce se dostanete přes Olšanské hřbitovy — rozlehlé a překvapivě tiché místo, které stojí za pomalou procházku — a dál do Mahlerových sadů pod Žižkovskou věž. Odtud je to na Vítkov s Národním památníkem asi třicet minut chůze po hraně čtvrti.

Kdo chce kombinovat výhled s kulturou, může den zakončit v Paláci Akropolis v Kubelíkově ulici, který dlouhodobě patří k nejdůležitějším koncertním scénám v Praze. Program se přes léto proměňuje a část akcí se odehrává venku.

Dostupnost pro kočárky a vozíčkáře je spíš omezená. Hlavní cesty jsou zpevněné jen zčásti a k vrcholu vede vyšlapaná pěšina v trávě. S kočárkem se nahoru dostanete, ale bez asistence to na strmějších úsecích nebude pohodlné; nejmírnější přístup vede od Koněvovy ulice.

Co na vrchu svatého Kříže najdete kromě výhledu

Parukářka není jen louka. Na vrcholu stojí barokní kaple svatého Kříže, drobná osmiboká stavba z první poloviny 18. století, která kopci dala oficiální jméno. Bývá zavřená a otevírá se jen výjimečně, ale jako orientační bod a fotografický motiv funguje spolehlivě — zvlášť když se za ní schovává zapadající slunce.

Uvnitř kopce se skrývá protiatomový kryt z padesátých let, mezi Pražany známý prostě jako bunkr Parukářka. Není běžně přístupný, čas od času se ale otevírá při kulturních akcích a komunitních programech Prahy 3. Pokud vás podzemní Praha zajímá, sledujte program místních spolků — termíny se objevují nepravidelně.

Kaple, bunkr a komunitní život parku

Přes léto se na Parukářce pravidelně objevují sousedské akce, koncerty a promítání pod širým nebem. Program se rok od roku liší a bývá zveřejněný na kanálech Prahy 3 a místních spolků, takže se před návštěvou vyplatí mrknout, jestli se zrovna něco nechystá. I bez programu tu ale večer potkáte hudebníky, skupinky s kytarou a lidi, kteří sem chodí prostě jen tak.

Pokud vás baví srovnávat pražské vyhlídky, Parukářka dobře doplňuje sousední kopec — v našem průvodci Vítkov a Žižkov z výšky najdete druhý žižkovský panoramatický bod, který funguje spíš pro ranní světlo. Na opačném konci města pak stojí za procházku Kinského zahrada a Petřín, kde je výhled zalesněnější a stinnější.

Kam na Žižkově pokračovat po setmění

Výhoda Parukářky je v tom, že z ní seběhnete do jedné z nejhustších hospodských čtvrtí v Evropě. Dolů po Ostromečské a Kubelíkově jste za pár minut v okolí Paláce Akropolis, kde se dá pokračovat na koncert nebo jen na pivo v okolních podnicích. Směrem k Havlíčkovu náměstí a Bořivojově ulici je zase koncentrace menších barů a hospod nejvyšší.

Klasika i novější podniky

Žižkov drží obojí: tradiční hospody s výčepem a linem na podlaze i podniky, které by se neztratily ve Vinohradech. Kdo má chuť na něco míchaného, najde inspiraci v našem přehledu letních koktejlů a mocktailů v Praze. Kdo chce zůstat u piva, stačí sejít z kopce a zahnout do první boční ulice — na Žižkově to obvykle vyjde.

Praktická poznámka: park je volně přístupný nonstop a osvětlení je slabé. Cesty dolů jsou v podvečer bez problémů, po půlnoci ale doporučujeme držet se hlavních pěšin a osvětlených ulic. Přehled dalších pražských vyhlídek a tipů pro návštěvníky vede oficiální turistický portál Prague.eu, historii kopce shrnuje heslo Parukářka na Wikipedii.

Video průvodce

Často kladené otázky

Kde přesně Parukářka leží?

V Praze 3 na Žižkově, mezi ulicemi Koněvova, Jeseniova a Ostromečská. Oficiální název kopce je vrch svatého Kříže, Parukářka je vžité jméno parku, který ho pokrývá.

Je vstup do parku zpoplatněný?

Ne. Parukářka je veřejný park s volným vstupem po celý rok a bez otevírací doby.

V kolik hodin je nejlepší přijít na západ slunce?

V srpnu zhruba hodinu před západem slunce, tedy kolem sedmé až půl osmé večer. Vyberete si místo a uvidíte celý přechod světla i rozsvícení města.

Jak se na Parukářku dostanu MHD?

Tramvají nebo autobusem na zastávky Ohrada či Chmelnice, případně metrem A na Flóru nebo Želivského a dál pěšky deset až patnáct minut do kopce.

Dá se bunkr Parukářka navštívit?

Běžně ne. Protiatomový kryt uvnitř kopce se otevírá jen nárazově při akcích, takže je potřeba sledovat aktuální program Prahy 3 a místních spolků.

Je Parukářka vhodná pro děti a psy?

Ano. V parku je dětské hřiště, svah je otevřený a přehledný a psi tu patří ke koloritu. Počítejte s tím, že terén je nakloněný a bez zpevněných cest.