Když nad Prahou zatáhne a začne padat první podzimní déšť, není lepší plán než se schovat v teple s konvicí čaje nebo s dobrou kávou. Čajovna v Praze je zvláštní instituce – tichá, s polštáři, tlumeným světlem a zvonečkem místo obsluhy – a deštivé odpoledne je přesně ta chvíle, kdy ji oceníte nejvíc. Sepsali jsme redakční výběr čajoven a kaváren, ve kterých se dá strávit klidně celé odpoledne s knihou, deskovou hrou nebo jen pohledem z okna na mokré dlažební kostky. Vybírali jsme napříč městem, od Václavského náměstí přes Vinohrady po Karlín a Letnou.
Pražská čajovenská kultura: proč je jiná než jinde
Čajovny jsou v Praze fenomén, který jinde v Evropě v takové podobě nenajdete. Nejsou to anglické tea rooms s porcelánem a sendviči ani asijské čajové obchody. Pražská čajovna je něco mezi obývákem, meditační místností a cestovatelskou klubovnou: nízké stolky, polštáře na zemi, orientální lampy, na stěnách mapy čajových oblastí a tichá hudba. Pije se tu pomalu a v tichu, mobil zůstává v kapse a nikdo vás nehoní. Přehled dalších podniků a aktuálních akcí ve městě najdete i na oficiálním turistickém portálu prague.eu.
Tradice od devadesátých let
Dnešní pražské čajovny mají kořeny na začátku devadesátých let, kdy se po revoluci otevřel svět a s ním i zájem o čaj jako součást jiných kultur. První Dobrá čajovna vznikla v pasáži na Václavském náměstí a rychle se stala vzorem, který se rozšířil do desítek měst po celé republice. Kolem ní se zformovala komunita lidí, pro které byl čaj způsob, jak zpomalit – v protikladu k tehdejšímu boomu rychlého občerstvení. Za třicet let se nabídka posunula: k tradičním čajovnám s polštáři přibyly moderní čajové bary zaměřené na jednodruhové čaje z konkrétních zahrad, které s čajem pracují podobně, jako výběrové kavárny pracují s kávou. O tom, co všechno pojem čajovna zahrnuje, se dočtete i na české Wikipedii.
Jak čajovna funguje: zvonek, ticho a čajový lístek
Kdo jde do klasické čajovny poprvé, měl by znát pár zvyklostí. Boty se u vstupu často zouvají, nebo se alespoň vybírá mezi částí se stoly a částí s polštáři. Na stole leží zvonek – zazvoníte, když chcete objednat nebo zaplatit, jinak vás obsluha nechá v klidu. Čajový lístek je obvykle rozdělený podle zemí a typů: zelené, bílé, žluté, oolongy, černé a tmavé (pu-erh), k tomu bylinné směsi, jemenská káva nebo maté. Čaj se nosí v konvičce s dolévací vodou, takže jedna objednávka vydrží hodinu i déle. Mluví se potichu a je běžné, že v čajovně sedí lidé sami s knihou – nikdo se nad tím nepozastaví.
Čajovny bývají nejplnější večer mezi sedmou a desátou, kdy sem chodí studenti a party přátel. Na deštivé odpoledne je proto nejlepší přijít mezi druhou a pátou – dostanete lepší místo, obsluha má čas poradit a v klidu si projdete i delší lístek. Ve většině podniků se dá objednat i lehké jídlo: pita s hummusem, kuskus, datlové kuličky nebo sušené ovoce. Kdo nejí lepek nebo maso, najde v čajovnách často víc možností než v běžné kavárně.
Nejlepší čajovny v Praze na deštivé odpoledne
Náš výběr míří na podniky, které fungují roky, mají vlastní atmosféru a kam se v redakci rádi vracíme. Otevírací doby se mění, proto si je před cestou vždy zkontrolujte na webu podniku nebo na sociálních sítích.
Klasické čajovny v centru
Dobrá čajovna (Václavské náměstí 14) je ta, kde všechno začalo. Sídlí v zadní části pasáže, takže stačí projít průchodem a ruch bulváru zmizí. Interiér s koberci, polštáři a lampami se od devadesátých let příliš nezměnil, což je přesně ten důvod, proč sem lidé chodí. Lístek je obsáhlý, obsluha poradí a k čaji se dají objednat i drobnosti k zakousnutí. Když prší v centru, je to nejrychlejší úkryt.
Čajovna U Zlatého kohouta (Michalská 3) se schovává ve dvoře staroměstského domu pár minut od Staroměstského náměstí. Má klenuté stropy, zákoutí s nízkými stolky i normální stoly a kromě čajů také kávu a arabské sladkosti. Na Malé Straně pak zkuste Čajovnu U Zeleného čaje v Nerudově ulici – maličkou, s pár stolky a dlouhou tradicí, ideální na zastávku cestou z Pražského hradu, když zrovna leje.
Čajovny na Vinohradech a v Karlíně
Vinohrady jsou čajovenská čtvrť. Čajovna Pod stromem čajovým (Mánesova 55) je prostorná, s příjemným rozdělením na část u stolů a část na polštářích; večer tu bývá živo, odpoledne se v ní dá v klidu pracovat i číst. Čajovna U Džoudyho (Jugoslávská 7) u náměstí Míru patří k těm rodinnějším a přátelštějším, s nabídkou od jemenské kávy po čaje z Číny a Japonska. Šamanka v Bělehradské ulici má zase spíš cestovatelskou, lehce alternativní náladu a hodí se, když chcete strávit v křesle celé odpoledne.
Kdo hledá moderní pojetí, vydá se do Karlína. Tea Mountain v Křižíkově ulici je čajový bar a obchod v jednom: čistý světlý interiér, žádné polštáře, zato důraz na jednodruhové čaje s uvedeným původem a na správnou přípravu. Sem chodí lidé, kteří mají rádi výběrovou kávu a chtějí stejný přístup u čaje. V Holešovicích, kousek od Národního technického muzea, stojí za návštěvu A Maze in Tchaiovna – čajovna s velkou zahradou, která pořádá koncerty a čtení; v dešti se schováte uvnitř, za sucha si sednete ven.
Kavárny, kde se dá strávit celé deštivé odpoledne
Ne každý chce sedět na polštáři. Praha má naštěstí nespočet kaváren, které mají tři vlastnosti nutné pro deštivý den: velká okna nebo naopak útulný sklep, dost místa na to, aby vás nikdo nevyhazoval po hodině, a nabídku, u které se dá vydržet od oběda do večeře.
Velké kavárny s historií
Kavárna Slavia (Smetanovo nábřeží 2) naproti Národnímu divadlu je nejslavnější pražská kavárna a za deště má výhled, který stojí za to: Vltava, Hradčany a mokré tramvaje na nábřeží. Vyplatí se přijít mimo obědovou špičku a sednout si k oknu. Café Louvre (Národní 22) v prvním patře nabízí vysoké stropy, kulečník a prvorepublikovou atmosféru, kterou tu zažili i Franz Kafka nebo Albert Einstein. Kavárna Obecní dům je secesní skvost, kde vás obslouží pod lustry, a Grand Café Orient (Ovocný trh 19) v domě U Černé Matky Boží je jediná kubistická kavárna na světě – její věnečky a kubistický interiér jsou samy o sobě důvodem k návštěvě. Café Imperial (Na Poříčí 15) s keramickými mozaikami je pak volba, když chcete spojit kávu s pořádným obědem.
Menší, sousedské kavárny jsou na dlouhé posezení často ještě lepší. Kavárna Řehoře Samsy v pasáži Lucerna je zároveň knihkupectvím, takže o čtení není nouze. Podobně funguje Ouky Douky v Holešovicích (Janovského 14) s regály knih od podlahy ke stropu. Kavárna Pražírna (Lublaňská 50) na Vinohradech sídlí ve sklepení s cihlovými klenbami a vlastní pražírnou – za deště snad nejútulnější místo v Praze 2. Na Letné se v redakci střídáme mezi Café Letka (Letohradská 44) s vysokými okny a Kavárnou Liberál (Heřmanova 6), která je přesně taková, jak zní: uvolněná, bez dress code, s dobrými dorty. V Karlíně je klasikou Můj šálek kávy (Křižíkova 105), na Smíchově Kavárna co hledá jméno ve dvoře ve Stroupežnického ulici, na Malé Straně Café Lounge (Plaská 8) s výbornou kuchyní. Další tipy podle čtvrtí najdete v našem přehledu kaváren na Vinohradech a v článku o útulných kavárnách na podzim.
Za zmínku stojí i kavárny mimo centrum, kam se za deště chodí spíš z okolí než z hotelů: ve Vršovicích Café Bar Pilotů (Donská 19) s dlouhými stoly a večerním programem, na Žižkově Café Pavlač ve Víta Nejedlého ulici, kde se dá strávit celé odpoledne s výhledem do dvora, a Café Sladkovský na Sladkovského náměstí s prvorepublikovou náladou. Kdo chce déšť pozorovat z výšky, zajde do Café Nona v Nové scéně Národního divadla – přes prosklenou stěnu je vidět na celou Národní třídu a mokré tramvaje pod vámi.
Jak si vybrat čaj a co ještě k dešti patří
Pro podzim doporučujeme v čajovnách sáhnout po tmavších a hřejivějších čajích. Vyzrálý pu-erh z Jün-nanu zahřeje a má zemitou chuť, pražené oolongy z Tchaj-wanu voní po karamelu a černé čaje z Ásámu nebo Cejlonu unesou i mléko. Kdo chce něco kořeněného, objedná indický masala čaj s mlékem a zázvorem – v Dobré čajovně i U Džoudyho ho dělají poctivě. Zelené a bílé čaje nechte spíš na jaro; na deštivý den jsou příliš lehké. V moderních čajových barech se nebojte zeptat na doporučení a na přípravu – servírování v malých konvičkách s několika nálevy po sobě je zážitek sám o sobě a u kvalitního oolongu se chuť s každým nálevem mění.
K deštivému odpoledni patří i to ostatní: deskové hry, které v mnoha čajovnách půjčují, knihy z regálů kavárenských knihkupectví a samozřejmě něco sladkého. Pokud vás při čaji přepadne chuť na dort, prošli jsme za vás nejlepší podniky na dezerty a dorty v Praze. A praktická rada na závěr: u menších čajoven se před příchodem vyplatí zkontrolovat, jestli berou kartu, a mokrý deštník nechte u vstupu ve stojanu – většina podniků ho má a obsluha to ocení.
Video průvodce
Nejčastější otázky o pražských čajovnách a kavárnách
Jak dlouho můžu v čajovně sedět?
Prakticky neomezeně – jedna konvička s dolévací vodou vydrží hodinu i déle a nikdo vás nehoní. O víkendových večerech, kdy bývá plno, je slušné uvolnit místo, jakmile dopijete.
Musím si v čajovně rezervovat místo?
Obvykle ne. V pátek a v sobotu večer se ale v oblíbených podnicích, jako je Dobrá čajovna nebo Pod stromem čajovým, vyplatí zavolat předem, zvlášť pro větší skupinu.
Hodí se čajovny pro rodiny s dětmi?
Odpoledne ano, děti mají rády polštáře i ovocné čaje. Večer je atmosféra tišší a spíš pro dospělé; některé čajovny nabízejí i vodní dýmky, takže si vyberte podle toho.
Dá se v čajovně nebo kavárně pracovat na notebooku?
V kavárnách většinou ano, řada z nich má wifi a zásuvky. Klasické čajovny jsou spíš místem na odpočinek – notebook otevřít můžete, ale zeptejte se obsluhy, některé podniky ho ve večerních hodinách nevítají.
Jaký čaj si objednat, když čaji nerozumím?
Řekněte obsluze, co máte rádi – silné, jemné, kořeněné, s mlékem – a nechte si doporučit. Bezpečná volba na podzim je pu-erh, pražený oolong nebo masala čaj.
Která čajovna je nejblíž centru?
Dobrá čajovna na Václavském náměstí a U Zlatého kohouta v Michalské ulici jsou obě do pěti minut od Můstku, respektive od Staroměstského náměstí. Na Malé Straně je nejblíž U Zeleného čaje v Nerudově ulici.
Štěpán se gastronomické scéně Prahy věnuje deset let — psal pro Foodie a Apetit, externě hodnotí restaurace pro Maurerův Grand Restaurant. Specializuje se na fine dining, ale stejně tak rád recenzuje bistro a hospody.




