Petřín v létě: lanovka, rozhledna a bludiště

Petřín je místo, kde se Praha v létě nadechuje. Zelený kopec nad Malou Stranou a Smíchovem nabízí všechno, co od letního dne ve městě čekáte: stín starých ovocných sadů, lanovku s výhledem na střechy pod sebou, rozhlednu připomínající Eiffelovu věž, zrcadlové bludiště i růžový sad, který právě v červenci kvete naplno. V redakci chodíme na Petřín celý rok, ale vrcholné léto mu sluší ze všeho nejvíc — dny jsou dlouhé, západy slunce z vyhlídkových cest patří k nejhezčím ve městě a večer se dá zůstat až do setmění u hvězdárny. Sepsali jsme proto všechno podstatné: jak funguje lanovka, co čekat na rozhledně, kdy vyrazit, abyste se vyhnuli největším frontám, a kudy nahoru pěšky, když se vám chce jít vlastním tempem.

Lanovkou na Petřín: cesta, která je zážitek sama o sobě

Lanová dráha na Petřín je jedna z mála atrakcí v Praze, kterou milují turisté i místní stejnou měrou. Jezdí s přestávkami už od roku 1891, kdy vznikla u příležitosti Jubilejní zemské výstavy, a dodnes patří k nejpříjemnějším způsobům, jak se dostat z Malé Strany na vrchol kopce. Cesta trvá jen několik minut, ale výhled, který se během stoupání otevírá na malostranské střechy, Vltavu a panorama Starého Města, stojí za to si vychutnat — doporučujeme postavit se k oknu po levé straně směrem nahoru.

Kde nastoupit a jak lanovka funguje

Spodní stanice je na Újezdě, pár kroků od tramvajové zastávky Újezd na Malé Straně. Lanovka má mezistanici Nebozízek zhruba v polovině svahu a horní stanici přímo na vrcholu Petřína, odkud je to k rozhledně jen krátká procházka. Důležitá praktická věc: lanovka je součástí pražské městské hromadné dopravy, takže na ni platí běžné jízdenky a kupóny PID — nepotřebujete žádnou zvláštní vstupenku. Aktuální provozní dobu a případné výluky najdete na oficiálním turistickém portálu Prague.eu. V letní sezóně se u spodní stanice tvoří fronty, hlavně mezi jedenáctou a pátou odpoledne; kdo přijde hned ráno nebo naopak podvečer, sveze se většinou bez čekání. U mezistanice Nebozízek stojí stejnojmenná restaurace s terasou a jedním z nejhezčích výhledů, jaké se dají v Praze k obědu pořídit — pokud máte zahrádky rádi, přidali jsme další tipy do našeho přehledu zahradních restaurací v Praze.

Samotná dráha má za sebou pestrou historii: původně ji poháněla voda, po první republice jezdila elektricky, kvůli sesuvům svahu byla desítky let mimo provoz a znovu se rozjela až v osmdesátých letech. Dnes patří k nejfotografovanějším dopravním prostředkům v Česku. Pokud cestujete s dětmi, počítejte s tím, že jízda je krátká, ale intenzivní zážitek — a že budou chtít jet ještě jednou. Za deštivého dne oceníte, že obě koncové stanice mají krytá nástupiště, takže se lanovka hodí i jako záchrana pro den, kdy počasí úplně nevyjde.

Petřínská rozhledna: pražská Eiffelovka s výhledem na celé město

Petřínská rozhledna je pro Prahu tím, čím je Eiffelova věž pro Paříž — a není to náhoda. Ocelová konstrukce vysoká zhruba 63,5 metru vznikla v roce 1891 z iniciativy Klubu českých turistů, jehož členy okouzlila pařížská předloha na světové výstavě. Díky tomu, že stojí na kopci, je její vyhlídka ve výsledku výš nad hladinou Vltavy než ta pařížská nad Seinou, což je oblíbená pražská drobnost do konverzace. Podrobnou historii najdete na Wikipedii.

Rozhledna přežila víc, než by se u vyhlídkové stavby čekalo: návrhy na zbourání, požár vysílací techniky i desetiletí, kdy sloužila hlavně jako televizní vysílač. Rozsáhlá rekonstrukce jí vrátila podobu, kterou obdivovali návštěvníci na konci 19. století, a dnes patří k nejnavštěvovanějším památkám ve správě města. V létě počítejte s tím, že nahoře bývá znatelně větrněji a chladněji než dole v ulicích — lehká vrstva navíc se hodí i v srpnu.

299 schodů na vrchol

Na horní vyhlídkovou plošinu vede 299 schodů po točitém schodišti; pro návštěvníky s omezenou pohyblivostí je k dispozici výtah. Rozhledna má dvě vyhlídky — už z té nižší je krásně vidět Pražský hrad, vltavské mosty a vinohradské věže, z horní se pak za dobré viditelnosti dohlédnete daleko za hranice města, směrem k Řípu i ke středočeským lesům. V létě doporučujeme jít nahoru buď dopoledne, kdy je vzduch nejčistší, nebo naopak k večeru, kdy město zalije měkké světlo a schodiště už není rozpálené. Rozhlednu spravuje Prague City Tourism a vstupné se platí na místě i online; večerní hodiny bývají v sezóně prodloužené, což z ní dělá skvělou tečku za letním dnem.

Fotografům doporučujeme dvě denní doby. Ráno krátce po otevření svítí slunce na Hradčany z východu a panorama Hradu je nasvícené čelně, večer se naopak vyplatí horní plošina kvůli protisvětlu nad malostranskými střechami a dlouhým stínům v sadech. Stativ na plošinu nenosíte zbytečně — zábradlí je vysoké a večer se z něj fotí pohodlně i z ruky. A jestli máte výšky rádi jen s mírou, nebojte se: schodiště vede uvnitř konstrukce a obě vyhlídky jsou plně zasklené, takže se na město díváte v bezpečí a pohodlí i za větru.

Zrcadlové bludiště a Štefánikova hvězdárna

Kousek od rozhledny stojí drobná stavba, která vypadá jako miniaturní gotický hrádek. Je to pavilon Špička, postavený rovněž pro výstavu v roce 1891 jako připomínka zaniklé vyšehradské brány — a uvnitř se skrývá jedna z nejstarších pražských atrakcí vůbec.

Bludiště, které baví děti i dospělé

Zrcadlové bludiště je přesně ten typ zábavy, který nezestárl: chodby lemované zrcadly, ve kterých se snadno ztratíte, a na konci síň smíchu s prohnutými zrcadly, u kterých se směje opravdu každý. Součástí expozice je i velké dioráma zachycující boj Pražanů se Švédy na Karlově mostě v roce 1648. Návštěva zabere dvacet minut až půl hodiny, takže se pohodlně vejde do odpoledne spolu s rozhlednou — a v horkých dnech je uvnitř příjemně chladno.

Špička má navíc vlastní příběh: gotická brána, podle které je pavilon postavený, stávala na Vyšehradě a do dnešních dnů se z ní zachovaly jen zbytky. Výstavní pavilon z roku 1891 tak vlastně uchovává památku na stavbu, kterou už v Praze neuvidíte. Původně stál na výstavišti v Holešovicích a na Petřín se stěhoval dodatečně — což je osud, který sdílí s několika dalšími stavbami z jubilejní výstavy.

Večer u dalekohledu

Na jižním hřebeni kopce stojí Štefánikova hvězdárna, veřejná observatoř, kam se dá zajít bez jakékoli přípravy. Přes den se tu pozoruje Slunce speciálními dalekohledy, po setmění pak Měsíc, planety a další objekty letní oblohy. Právě večerní návštěva je podle nás nejhezčí: Petřín se po odchodu denních návštěvníků zklidní, město pod vámi se rozsvítí a cesta dolů nočními sady je zážitek sám o sobě.

Zahrady, růžový sad a Hladová zeď: Petřín beze spěchu

Kdo na Petřín vyrazí jen kvůli rozhledně, mine polovinu jeho kouzla. Vrchol kopce lemuje Růžový sad, který v červenci a srpnu voní nejintenzivněji z celého roku, a svahy pokrývají staré ovocné sady, kde se dá rozložit deka podobně jako ve Stromovce — jen s tím rozdílem, že tady máte pod sebou celé město. Napříč kopcem se táhne Hladová zeď, hradba ze 14. století, kterou nechal postavit Karel IV.; podél ní vede stinná cesta k Strahovskému klášteru. Na smíchovské straně navazuje Kinského zahrada s jezírky a pomalu se svažujícími cestami. A pokud vám po sestupu bude horko, spojili jsme letos návštěvu Petřína i s koupáním — inspiraci najdete v našem článku o Žlutých lázních a létě u Vltavy.

Máte-li rádi klidnější kouty, zkuste Květnici na jižním svahu nebo lavičky nad Strahovskou zahradou, kam většina návštěvníků nedojde. Piknik na Petříně má jen dvě pravidla: nezůstávat v poledním slunci bez stínu a odnést si všechno, co jste si přinesli. Vodu doplníte u pítek poblíž rozhledny, drobné občerstvení koupíte u horní stanice lanovky. Na západ slunce je nejlepší hrana svahu nad Seminářskou zahradou — město zlátne, věže Starého Města se rýsují proti obloze a je jasné, proč se sem Pražané vracejí generace za generací.

Kudy nahoru pěšky

Pěší výstup je mírnější, než jak kopec z dálky vypadá. Nejoblíbenější cesta vede od Újezdu Seminářskou zahradou mezi ovocnými stromy, klidnější varianta stoupá z Kinského zahrady od Anděla a nejpohodlnější přístup je od Strahova, odkud jdete po rovině — což oceníte s kočárkem. Výstup zabere podle tempa dvacet až čtyřicet minut a cestou míjíte lavičky s výhledem, které jsou samy o sobě důvodem zastavit. Oblíbená kombinace z redakce: nahoru pěšky ranním chládkem, dolů lanovkou.

A jak si letní den na Petříně poskládat? Naše osvědčená trasa vypadá takto: dopoledne výstup Seminářskou zahradou a rozhledna, dokud je vzduch čistý, v poledne stín Růžového sadu nebo oběd na Nebozízku, odpoledne zrcadlové bludiště a procházka podél Hladové zdi ke Strahovskému klášteru, podvečer západ slunce nad sady a večer hvězdárna. Celý okruh zvládnete volným tempem za půl dne, s dětmi počítejte spíš s celým dnem. Kdo má energie nazbyt, může pokračovat přes Strahov na Pohořelec a Hradčany — návaznost na procházku Malou Stranou je z Petřína přirozená a večerní návrat tramvají od Újezdu bezproblémový.

Video průvodce

Nejčastější otázky o Petříně

Jak se dostanu na Petřín lanovkou?
Nastupte na spodní stanici Újezd na Malé Straně (tramvajová zastávka Újezd). Lanovka staví v mezistanici Nebozízek a končí na vrcholu Petřína u rozhledny. Platí na ni běžné jízdenky pražské MHD.

Kolik schodů má Petřínská rozhledna a je tam výtah?
Na horní vyhlídku vede 299 schodů. Pro návštěvníky s omezenou pohyblivostí je k dispozici výtah. Rozhledna má dvě vyhlídkové plošiny.

Kdy je na Petříně nejméně lidí?
V létě doporučujeme přijít hned ráno po otevření atrakcí, nebo naopak podvečer. Největší nápor u lanovky i rozhledny bývá mezi 11. a 17. hodinou, o víkendech výrazněji.

Je vstup na Petřín zdarma?
Samotný park, sady, Růžový sad i cesty podél Hladové zdi jsou volně přístupné zdarma. Platí se vstupné na rozhlednu, do zrcadlového bludiště a na hvězdárnu; na lanovku stačí jízdenka MHD.

Hodí se Petřín pro rodiny s dětmi a kočárkem?
Ano. Zrcadlové bludiště je mezi dětmi dlouhodobě jedna z nejoblíbenějších pražských atrakcí. S kočárkem je nejpohodlnější přístup od Strahova nebo lanovkou; cesty na vrcholu jsou převážně rovné a zpevněné.

Kde se na Petříně najíst?
Přímo na kopci je restaurace Nebozízek u mezistanice lanovky a občerstvení u rozhledny. Skvělou alternativou je piknik v sadech — nebo sejít dolů na Újezd a do malostranských podniků.