Riegrovy sady: biergarten a výhled na město

Riegrovy sady jsou pro spoustu Pražanů synonymem léta. Když se řekne západ slunce v Praze, většina lidí z Vinohrad a Žižkova si představí právě tenhle svah: trávník plný dek, silueta Pražského hradu na obzoru, someliér v podobě kamaráda s plechovkami z večerky a odněkud zespoda vůně grilované klobásy z biergartenu. „Riegrák“ je přitom mnohem víc než jeden trávník — je to stoletý park s promyšlenou kompozicí, výhledy do tří stran, sportovišti, hřišti a jednou z nejznámějších pivních zahrádek ve střední Evropě. V redakci ho máme za ta léta prochozený do posledního zákoutí, a tak jsme sepsali průvodce, který vás provede od první deky na trávě až po večerní pivo pod kaštany.

Svah se západem slunce: nejznámější trávník v Praze

Hlavní magnet Riegrových sadů je jednoduchý: šikmý trávník na západní straně parku, ze kterého se dívá na panorama Hradčan, Petřína a Starého Města jako z lóže. Večer co večer se tu schází pestrá společnost — studenti, rodiny z okolí, cizinci s mapou i starousedlíci se psem — a všichni čekají na moment, kdy slunce zapadne přímo za Hrad. Na rozdíl od vyhlídek v centru je tu atmosféra domácká: nikdo nikam nespěchá, přinesené jídlo nikomu nevadí a potlesk po západu slunce, který se občas strhne, patří k místnímu folkloru.

Výhled ze svahu má jednu vlastnost, kterou oceníte až na místě: mění se s denní dobou. Dopoledne je panorama ostré a vzdušné, ideální na fotky s hloubkou, odpoledne se město zamlží horkem a večer přijde ta nejfotogeničtější fáze — slunce klesá přímo za siluetu Hradu a obloha nad Petřínem přechází z oranžové do fialové. V redakci máme vypozorováno, že nejhezčí západy bývají po parném dni, kdy se k večeru přiženou lehké mraky; čistá obloha je hezká, ale mraky dělají drama. A pokud vyjde úplněk, otočte se po setmění na východ — měsíc vychází nad Žižkovem a se siluetou vysílače je to pohled, který zná málokdo.

Kdy přijít a kde se usadit

V červenci a srpnu se svah začíná plnit zhruba dvě hodiny před západem slunce; kdo chce místo v první řadě s ničím nerušeným výhledem, měl by přijít dřív, ideálně s dekou — tráva bývá po horkém dni suchá, ale sklon svahu je znát. Naše oblíbené místo je horní hrana trávníku u cesty: výhled je odsud nejširší a po setmění to máte pár kroků k osvětleným cestám. Platí tu jediné nepsané pravidlo, které rádi připomínáme: co si přinesete, to si i odnesete. Koše bývají večer plné, takže se hodí vlastní pytlík na odpadky.

Biergarten pod kaštany

Pivní zahrádka v Riegrových sadech je instituce sama o sobě. Dlouhé společné lavice pod vzrostlými stromy, pípy s českým pivem, jednoduchá jídla z grilu a velkoplošná projekce, když se hraje něco důležitého — fotbalové a hokejové přenosy sem pravidelně přitáhnou stovky lidí a atmosféra se blíží stadionu. Přes den je zahrádka příjemně ospalá a hodí se i na práci s notebookem nebo odpolední kafe, večer se promění v jedno z nejživějších míst na pravém břehu.

Historie pivní zahrádky sahá hluboko do minulého století a její dnešní podoba je výsledkem postupného vývoje z obyčejného výčepu pod stromy v místo, kam se sjíždí celá Praha. Právě neformálnost je její největší devíza: nikdo tu neřeší, jak jste oblečení, jestli jste přišli sami nebo v deseti lidech a jestli si dáte pivo, limonádu nebo jen hranolky. Ceny drží rozumnou pražskou úroveň, fronty u okének se i ve špičce hýbou rychle a večer pod lampiony má zahrádka atmosféru, kvůli které se sem lidé vracejí celá desetiletí.

Jak to v zahrádce chodí

Systém je samoobslužný: objednáte u okének, odnesete si pivo v kelímku nebo jídlo na tácu a sednete si, kam se vejdete — sdílení stolů s cizími lidmi je tu naprosto běžné a patří k věci. V hlavní sezóně bývá otevřeno denně od odpoledne do pozdního večera, provoz ale závisí na počasí, takže za deště počítejte s omezením. Kdo dává přednost koktejlům před pivem, najde inspiraci v našem přehledu letních koktejlových barů v Praze — z Riegrových sadů je to do centra i na Žižkov kousek.

Procházka parkem: historie, výhledy a zákoutí

Park vznikl na počátku 20. století na místě bývalých vinic a usedlostí a od začátku byl navržený jako velkorysá městská promenáda: vzrostlé aleje, průhledy na město, altán a pomníky. Dnes je to jeden z nejcennějších kusů zeleně na Praze 2 — a přestože ho většina návštěvníků zná jen kvůli svahu a pivu, vyplatí se projít ho celý. Podrobnosti o historii parku shrnuje Wikipedie, my přidáváme to podstatné pro návštěvu.

Kompozice parku je dílem zahradního architekta Leopolda Baťka a dodnes funguje přesně tak, jak byla zamýšlená: hlavní cesty vedou po vrstevnicích, takže se parkem prochází pohodlně i přes znatelné převýšení, a průhledy mezi stromy rámují město v pečlivě vybraných výsecích. Za sto let stromy vyrostly do podoby, o které zakladatelé mohli jen snít — dnešní kaštanové a lipové aleje patří v létě k nejstinnějším promenádám na pravém břehu Vltavy. Kdo má rád botaniku, najde tu i několik vzácnějších dřevin s cedulkami.

Kdo byl František Ladislav Rieger

Jméno park nese po Františku Ladislavu Riegrovi, jednom z nejvýznamnějších českých politiků 19. století, vůdci staročechů a spoluzakladateli Národních listů. Jeho bronzový pomník od Josefa Václava Myslbeka, autora sochy svatého Václava z Václavského náměstí, stojí v horní části parku a patří k jeho nejstarším ozdobám. Je to hezká připomínka doby, kdy Královské Vinohrady byly samostatným městem s vlastními ambicemi — a park měl reprezentovat jejich sebevědomí.

Vinohradská stopa je ostatně v parku čitelná dodnes: honosné činžovní domy, které park lemují z Chopinovy a Polské ulice, vznikaly ve stejné době a společně s ním tvoří jeden z nejzachovalejších celků předválečné Prahy. Stačí od pomníku popojít pár kroků k okraji parku a máte před sebou fasády, kvůli kterým se do Vinohrad jezdí dívat architekti z celé Evropy. Právě tohle spojení velkoměstské elegance a obyčejného trávníku s pivem dělá z Riegrových sadů místo, které nemá v Praze obdobu.

Sport, děti a Mlíkárna

Východní část parku patří sportu: areál vinohradského Sokola tu má hřiště a kurty, kolem vede oblíbený běžecký okruh a ranní cvičence potkáte na trávnících celé léto. Rodiny s dětmi míří k dětskému hřišti v severní části, které je díky vzrostlým stromům příjemně stinné i v poledne. A když přijde chuť na kávu nebo limonádu mimo biergarten, funguje v parku Mlíkárna — nenápadný kiosek se zahrádkou, který si oblíbili místní na dopolední kafe s novinami. Přehled dalších podniků, kde se sedí v zeleni, najdete v našem článku o zahradních restauracích v Praze.

Ranní Riegrák je mimochodem úplně jiný park než ten večerní: mezi šestou a devátou tu potkáte hlavně běžce, pejskaře a lidi s kávou cestou do práce, trávníky jsou čerstvě orosené a na svahu se sedí v tichu, které by večer nikdo nečekal. Pokud chcete park poznat celý, přijďte jednou ráno a jednou večer — teprve dohromady dávají úplný obrázek toho, proč místní na Riegrák nedají dopustit.

Kam dál z Riegrových sadů: Vinohrady a okolí

Velká výhoda Riegrových sadů je poloha: stojí na rozhraní Vinohrad a Žižkova, deset minut chůze od náměstí Jiřího z Poděbrad s kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně od Josipa Plečnika a farmářskými trhy. Z parku se dá sejít Italskou ulicí k hlavnímu nádraží a do centra, nebo se vydat opačným směrem do vinohradských kaváren a bister kolem Korunní a Francouzské. Milovníkům večerního života doporučujeme pokračovat až do čtvrti kolem Krymské — jak to tam v létě žije, jsme popsali v průvodci po Vršovicích a Krymské. Aktuální akce v parku i okolí najdete na oficiálním portálu Prague.eu.

Večer ve čtvrti

Pokud západem slunce váš večer nekončí, máte na výběr: vrátit se do biergartenu, kde se sedí do pozdních hodin, zajít na víno nebo pivo do podniků v Chopinově a Polské ulici hned u vstupů do parku, anebo se vydat na noční procházku horní hranou parku, odkud je vidět rozsvícený Žižkovský vysílač. Trasa přes park je osvětlená a večer bezpečná a živá — Riegrák v noci nikdy úplně nespí, jen ztiší hlas.

A jak vypadá ideální letní den v Riegrových sadech podle redakce? Dopoledne káva z Mlíkárny a stinná lavička v aleji, v poledne oběd ve Vinohradech, odpoledne návrat přes hřiště a sportoviště, podvečer deka na svahu s výhledem a po západu slunce pivo v biergartenu. Celé to zvládnete pěšky, bez plánování a bez vstupenek — což je přesně ten druh léta, který máme v Praze nejraději. Jediné, co si musíte pohlídat, je počasí a místo na svahu; všechno ostatní tenhle park zařídí za vás.

Video průvodce

Nejčastější otázky o Riegrových sadech

Kde je v Riegrových sadech nejlepší výhled?
Na šikmém trávníku v západní části parku. Vidíte odsud Pražský hrad, Petřín i věže Starého Města; nejširší výhled je od horní hrany svahu. Na západ slunce přijďte v létě s předstihem.

Je biergarten otevřený každý den?
V hlavní letní sezóně bývá otevřeno denně, provoz ale závisí na počasí — za vytrvalého deště se zavírá dřív nebo úplně. Nejjistější je počasí ověřit a přijít za sucha.

Můžu si na trávník přinést vlastní jídlo a pití?
Ano, piknik na svahu je běžná praxe a nikdo ho neřeší. V samotném biergartenu se pak konzumuje z místní nabídky. Odpadky si prosím odneste — večerní koše bývají přeplněné.

Jak se do Riegrových sadů dostanu MHD?
Nejblíž je metro A Jiřího z Poděbrad (cca 10 minut chůze) a tramvajové zastávky na Vinohradské třídě. Vstupy do parku jsou z ulic Polská, Chopinova a Italská.

Jsou Riegrovy sady vhodné pro děti?
Ano. V severní části parku je stinné dětské hřiště, trávníky jsou volně přístupné a v Mlíkárně i biergartenu koupíte limonádu a zmrzlinu. Sklon svahu je pro malé děti spíš zábava než překážka.

Smí do parku psi?
Ano, psi do parku smí a potkáte jich tu spoustu. Na frekventovaných trávnících a u hřišť je držte u sebe, na obvodových cestách je volnost tolerovaná — řiďte se místním značením.