Pražská tržnice v Holešovicích je jedním z nejzvláštnějších míst, jaká Praha nabízí: národní kulturní památka z konce 19. století, kde se mezi cihlovými halami bývalých ústředních jatek prodává zelenina, hraje nový cirkus, vystavuje současné umění a v létě žijí venkovní akce. Pro nás v redakci je to místo, kam se vyplatí zajít bez plánu – projít areál od brány k bráně, koupit ovoce v Hale 22, dát si oběd v některém z bister a nechat se překvapit, co se zrovna děje. Tenhle průvodce vám pomůže se v areálu u Bubenského nábřeží rychle zorientovat.
Od jatek k městské tržnici
Areál vznikl v roce 1895 jako ústřední městská jatka a dodnes je to na něm vidět: dlouhé řady jednotných cihlových hal, litinové konstrukce, věž s hodinami a velkorysé ulice mezi budovami. Jatka fungovala až do osmdesátých let dvacátého století, pak se areál proměnil v tržnici a postupně v pestrou směs obchodů, skladů, ateliérů a kulturních prostorů. Dnes patří městu, které jej po etapách opravuje a vrací mu městský charakter – o proměně areálu si můžete přečíst i na Wikipedii.
Za sto třicet let vystřídal areál řadu rolí. Po ukončení jateckého provozu v osmdesátých letech sem přišli velkoobchodníci a trhovci, v devadesátých letech se tržnice stala synonymem levného nákupu a postupně také kulturním objevem – umělci a divadelníci si všimli, jaké možnosti prázdné haly nabízejí. Dnešní podoba je výsledkem obou proudů: obchod a kultura tu žijí vedle sebe a navzájem se přitahují, což je kombinace, kterou v Praze jinde nenajdete.
Právě kontrast je největší devíza tržnice: vedle stánku se zeleninou najdete galerii současného umění, vedle velkoobchodu divadelní sál. Nic tu není uhlazené jako v nákupním centru, a přesně proto sem lidé jezdí čím dál raději.
Architektura, kterou jinde nenajdete
Milovníci industriální architektury by si měli projít areál i bez nákupního seznamu. Haly navrhl architekt Josef Srdínko a na svou dobu šlo o mimořádně moderní provoz – s vlastní vodárenskou věží, kanalizací a železniční vlečkou. Jednotný rytmus cihlových fasád, litinové sloupy a světlíky v krovech dodnes působí překvapivě velkoryse. Právě architektonická hodnota stojí za tím, že byl celý areál prohlášen kulturní památkou, a město jej proto opravuje po jednotlivých halách, místo aby stavělo na zelené louce.
Jak se do tržnice dostat
Dobré je vědět, že areál má několik bran a každá vás přivede k jiné části: od tramvajové zastávky vstoupíte přímo do obchodního jádra, od nábřeží zase blíž ke kulturním halám. Kdo jede na kole, ocení, že tržnice leží u vltavské cyklostezky – zastávka na oběd tu při projížďce podél řeky dává skvělý smysl.
Areál leží na Bubenském nábřeží mezi Vltavou a ulicí Argentinská. Nejjednodušší je tramvaj na zastávku Pražská tržnice, pěšky to není daleko ani od stanice metra C Vltavská. Od řeky se dá přijít po nábřeží, což je v létě nejhezčí cesta.
Návštěvu je dobré brát jako procházku: areál měří od brány k bráně několik set metrů a mezi halami se otevírají průhledy, které připomínají spíš malé město než tržiště. Nespěchejte, nahlížejte do otevřených vrat a nechte se vést tím, co vás zaujme – přesně tak tržnice funguje nejlépe.
Hala 22 a jídlo v areálu
Srdcem tržnice je Hala 22, klasická městská tržnice s ovocem, zeleninou, pečivem, masem i lahůdkami. Sortiment je široký a ceny příjemnější než v centru, nakupovat sem jezdí restauratéři i lidé z okolí. Nejživěji je dopoledne, kdy jsou pulty plné – kdo přijde k večeru, vybírá už ze zbytků.
Nabídka Haly 22 se proměňuje s ročními obdobími, a právě to je proti supermarketu její hlavní výhoda. V červenci pultům vládnou meruňky, broskve, borůvky a česká rajčata, k tomu bylinky a květiny z domácí produkce. Prodejci většinou rádi poradí i s výběrem – a smlouvat se sice nesluší, ale ochutnávka před nákupem k místní kultuře patří.
Kolem hlavní haly se v posledních letech rozrostla gastronomická nabídka: bistra s vietnamskou a asijskou kuchyní, kavárny, pekárny i podniky, které se objevují sezónně. V teplých měsících se jí hlavně venku, mezi halami se stoly a lavicemi. Pokud vás baví objevovat nové gastro koncepty, přečtěte si i náš přehled letních pop-up barů a bister, řada z nich vzniká právě v industriálních areálech, jako je tenhle.
Gastronomická scéna tržnice má jednu zvláštnost: vedle stálic se tu pořád něco zkouší. Sezónní okénka, nové koncepty, výdejní pulty přímo z hal – co platilo loni, letos může vypadat jinak, a proto se sem vyplatí vracet. V redakci máme ověřený postup: přijít s hladem, projít nabídku od jedné brány ke druhé a rozhodnout se až na místě. Ceny obědů se drží na rozumné úrovni právě proto, že tržnice žije z místních štamgastů, ne z turistů.
Trhy a nákupy mimo gastro
Kromě potravin v areálu fungují obchody s květinami, textilem, domácími potřebami i asijské velkoobchody, které stojí za návštěvu už jen kvůli atmosféře. O víkendech a při akcích se do ulic mezi halami stěhují stánky, designové trhy a bleší burzy – program se průběžně mění, proto se před cestou vyplatí mrknout na oficiální web tržnice.
Pokud plánujete větší nákup, vezměte si vlastní tašky nebo batoh – nakupuje se tu postaru, z pultu do ruky. Platit lze u většiny prodejců kartou, u menších stánků se ale hotovost pořád hodí. A kdo chce zažít tržnici v nejautentičtější podobě, ať přijde ve všední den ráno, kdy areálem projíždějí zavážky a nakupují sem kuchaři z pražských restaurací.
Samostatnou kapitolou jsou květiny: velkoobchodní i maloobchodní prodej květin patří k tržnici od devadesátých let a pro mnoho Pražanů je to dodnes hlavní důvod návštěvy. Kytici tu pořídíte výrazně výhodněji než ve městě, a když přijdete brzy ráno, vybíráte z čerstvé ranní zavážky spolu s floristy z celé Prahy.
Kultura mezi halami: Jatka78 a Trafo Gallery
Kulturní srdce areálu bije v halách 7 a 8, kde sídlí Jatka78 – scéna, která proslavila český nový cirkus a fyzické divadlo. Představení tu mají syrovou industriální kulisu, jakou žádné kamenné divadlo nenabídne, a hrají se celoročně. Kousek dál, v hale 14, sídlí Trafo Gallery, galerie zaměřená na současné umění, jejíž výstavy patří k tomu nejzajímavějšímu, co lze v Holešovicích vidět.
Trafo Gallery vyrostla z prostředí pražské graffiti a outsider art scény a dodnes si drží program, který se nebojí jmen mimo hlavní proud. Výstavy střídá zhruba po dvou měsících a k většině z nich vydává katalogy, takže návštěva potěší i sběratele. V kombinaci s okolními holešovickými galeriemi se z návštěvy tržnice snadno stane celý galerijní den.
V létě se k tomu přidávají venkovní akce: koncerty, festivaly, projekce a sousedské slavnosti, které využívají velkorysé prostory mezi halami. Holešovice se díky tržnici, blízké Letné a galeriím v okolí staly jednou z kulturně nejživějších čtvrtí města.
Jatka78 přitom nejsou jen divadlo – v areálu funguje i jejich bistro a bar, kde se před představením a po něm potkává publikum s účinkujícími. Atmosféra je neformální, a i když zrovna nehrají, patří tahle část tržnice k nejpříjemnějším místům k posezení. Program obou scén se mění každý měsíc, takže konkrétní představení a výstavy si dohledejte předem na jejich webech.
Tipy na letní návštěvu
Léto tržnici sluší nejvíc. Dlouhé večery, stoly venku mezi cihlovými fasádami a světlo, které se opírá do světlíků hal, dodávají areálu skoro jižanskou atmosféru. Večerní akce se často protáhnou do noci a návrat po nábřeží podél řeky je pak nejhezčí tečkou za celým dnem.
Ideální letní scénář podle redakce: dopoledne nákup v Hale 22, oběd v bistru, odpoledne procházka po nábřeží nebo výstava v Trafo Gallery a večer představení v Jatkách78. Kdo chce pokračovat, má to kousek do holešovických a letenských podniků – inspiraci najdete v našem průvodci po kavárnách se zahrádkou.
Proč se do Holešovic vracet
Okolí tržnice nabízí přirozené pokračování programu. Přes Argentinskou ulici začínají vnitřní Holešovice s galeriemi, kavárnami a ateliéry, směrem k Vltavě se dá po nábřeží dojít k Štvanici i k Letné. Málokterá pražská čtvrť se za posledních patnáct let proměnila tolik jako Holešovice – z průmyslové periferie je dnes čtvrť, kam se jezdí za uměním, jídlem i architekturou, a tržnice je její přirozenou vstupní branou.
Budoucnost areálu je přitom jasně daná: město schválilo koncepci postupné revitalizace, podle níž se mají haly opravovat tak, aby tržnice zůstala tržnicí – tedy místem každodenního nákupu a setkávání, ne uhlazenou nákupní galerií. Opravy probíhají za provozu, takže část areálu je vždy v lešení; berte to jako součást jeho současné podoby, ne jako důvod návštěvu odkládat.
Pražská tržnice není hotová a to je dobře: každou sezónu se v ní objeví nový podnik, opravená hala nebo akce, která tu ještě nebyla. Město postupně opravuje památkově chráněné budovy, a tak se areál mění doslova před očima, aniž by ztrácel svou syrovost. Spolu s okolními Holešovicemi – pivovary, galeriemi a kavárnami – tvoří jeden z nejzajímavějších kulturních okrsků střední Evropy. Milovníci piva mohou návštěvu spojit s některým z podniků z našeho přehledu pražských minipivovarů. A pokud plánujete širší program po městě, oficiální turistický portál Prague.eu nabízí přehled aktuálního dění.
Video průvodce
Časté dotazy
Jak se do Pražské tržnice dostanu?
Tramvají na zastávku Pražská tržnice na Bubenském nábřeží, případně pěšky od stanice metra C Vltavská. V létě je příjemná i cesta po nábřeží podél Vltavy.
Platí se do areálu vstup?
Ne, areál tržnice je volně přístupný. Platí se samozřejmě jen vstupenky na představení, výstavy a některé akce.
Co je Hala 22?
Hlavní tržní hala s ovocem, zeleninou, pečivem, masem a lahůdkami. Nejlepší výběr je dopoledne, kdy jsou stánky čerstvě zavezené.
Co je Jatka78?
Divadelní a cirkusová scéna v halách 7 a 8, spojená s českým novým cirkusem. Hraje celoročně a patří k nejosobitějším scénám v Praze.
Je tržnice vhodná pro návštěvu s dětmi?
Ano, areál je rozlehlý a bezpečně se v něm chodí, děti baví trhy i atmosféra. Při akcích bývá připraven i program pro rodiny.
Kdy je nejlepší přijít?
Na nákupy dopoledne, za kulturou odpoledne a večer. O víkendech se konají trhy a akce, všední rána jsou naopak nejklidnější.
Štěpán se gastronomické scéně Prahy věnuje deset let — psal pro Foodie a Apetit, externě hodnotí restaurace pro Maurerův Grand Restaurant. Specializuje se na fine dining, ale stejně tak rád recenzuje bistro a hospody.
